Vědecko-fantastická literatura a její subžánry (6. díl)

Hotovka, mike & B.E.M.

Tento subžánr by se nejspíše velmi těžko hledal v jakékoli encyklopedii, naučném slovníku či učebnici literatury, ale přesto se domnívám, že si označení subžánr SF zaslouží.

Oč se tedy jedná? Do skutečnosti, ve které platí stejná pravidla jako v té naší nebo která se s ní dokonce úplně shoduje, zasáhne, jak už je zmíněno v nadpisu, něco podivného, něco, co dávno zaběhnutá pravidla a zákonitosti ruší či převrací. Ono "podivné" slouží samozřejmě jako základní kámen pro vybudování děje a slouží jako protihráč hlavním postavám, se kterými je nevyhnutelně a někdy i tragicky (buď pro to "podivné", či postavy) zkonfrontováno.

Neobvyklost často nebývá nijak racionálně odůvodněna, čímž se tento subžánr blíží fantasy literatuře, jež má podobný subžánr. Zda se jedná o vědecko-fantastickou literatury či fantasy, rozlišíme dle klasických propriet jednotlivých žánrů (například zásah lodi mimozemšťanů nebo mytického stvoření jako je drak,...). Je nutno zmínit, že tuto téměř stejnou základní fabuli má i horor, ale v něm jde primárně o vzbuzení pocitu hrůzy a strachu, kdežto zde se autor snaží spíše o to, aby jeho příběh evokoval podivení, úžas a zároveň zdání, že jde o příběh, jenž by se opravdu mohl stát. Příběhy o zásahu "podivnosti" na čtenáře působí díky tomuto zasazení do současnosti realističtějším dojmem, stačí srovnat mnohokrát neúspěšně napodobovaný televizní seriál, jenž se stal za krátkou dobu svébytným fenoménem - Akta X (The X-Files) a klasickou "rakeťárnu" Star Trek.

Do tohoto žánru spadají díla Midwichské kukačky (Midwich Cuckoos, zfilmováno jako The Village of the Damned), kde se v malém městečku narodí všem ženám děti mimozemského původu, novela Chocky, kde naváže malý chlapec telepatický kontakt s mimozemskou bytostí, postapokalyptický Den trifidů (The Day of the Triffids) od Johna Wyndhama nebo Bariéra Santaroga (The Santaroga Barrier) od Franka Herberta.

Nesmíme však zapomenout na mnoho vìdecko-fantastických povídek (Ostatně, povídky jsou právem považovány za literární útvar, jenž potřebám science-fiction - nastínění prostředí, problému a charakterů postav, řešení problému či střet protichůdných tendencí a následná vyhrocená pointa - vyhovuje nejlépe.) - Městečko (Small Town) a Zlatý muž (The Golden Man) od P. K. Dicka, Devět miliard božích jmen (Arthur C. Clarke: Nine Billions Names of God), Killdozer! (Theodore Sturgeon), Zpátky na Zem (Harry Harrison: Down to Earth), Fronta (Henry Slessar: The Jam) nebo skvělá díla Chrudošiví jsou borolové (Mimsy Were the Borogoves, pokládáno za jednu z deseti nejlepších SF povídek) a Twonka (The Twonky) od Henryho Kuttnera, povídky s hororovým nádechem Otec, ta věc (P. K. Dick: The Father-Thing), Oranžová je bolest, modrá šílenství (David Morrell: Orange is for Anguish, Blue for Insanity) či Kdo je tam? (John W. Campbell Jr.: Who Goes There?; zfilmováno jako Věc).

Z anime seriálů, které jsem zhlédl, by se do tohoto subžánru s přimhouřením obou očí dal zařadit Onegai Teacher (otaku vědí ~_^). Je pravdou, že existuje spousta podivných anime (Serial Experiments Lain, Neon Genesis Evangelion,...), ale tyto jsou většinou divné skrz naskrz, a tak se zařazení do tohoto subžánru úspěšně vyhnula.

Příště: Vnitřní vesmír