Vědecko-fantastická literatura a její subžánry (4. díl)

Cyberpunk aneb hyperbola současnosti

O čem vlastně pojednává ten žánr s prazvláštním názvem cyberpunk? O drsňácích se zrcadlovkami oblečených v černém, se stylovými plášti dramaticky povlávajícími ve větru? Megamocných megakorporacích? Cyberwaru, hardwaru a softwaru? Superrychlých informačních sítích? Všudypřítomných drogách? Pobledlých hackerech vysedávajících před zářícími monitory? Ano, toto vše patří ke klasickým proprietám tohoto specifického subžánru, za jehož zakladatele je považován Wiliam Gibson, a to sice svým románem Neuromancer, nyní klasikou oceněnou Nebulou a Hugem. Slovo “cyberpunk” původně označovalo počítačového rebela bojujícího proti systému, dnes toto slovo označuje nejen literární žánr, ale i životní styl či subkulturu.

Cyberpunk představuje jednu z temnějších vizí budoucnosti lidstva, technologické inferno, vychází však přitom ze současnosti, přičemž si vybírá určité rysy soudobé společnosti, které následně umocňuje. Největší organizace se v boji s konkurencí změnily v nelítostné korporace, jež se ženou s využitím supermoderních technologií bezohledně za svým, obvykle značně finančním, cílem, neštítíce se těch nejšpinavějších tahů – vražd, špionáže, podplácení, sem tam se mihne i nějaká ta konspirace. Tyto korporace či samotná vláda tvoří represivní složku společenského systému. Majetnější jedinci si mohou zakoupit cyberware – vylepšení svého těla elektronikou, čímž se lidé dobrovolně a většinou nevědomky vzdávají své lidské podstaty a plíživě se mění v chladné stroje. Kriminalita nabývá na intenzitě a drogy jsou velmi žádaným zbožím, a tudíž i výnosným obchodem. Města se proměnila ve skutečné technologické džungle, kde neostřílení nemají pražádnou šanci. Specifické místo zastává v cyberpunkové literatuře matrix, net, wired či jinak nazvaná futuristická obdoba dnešního Internetu. V tomto virtuálním světě, kde je možné provádět činy podezřele připomínající magii, se často odehrává druhá, neméně důležitá dějová linie cyberpunkových románů. Pozici hrdiny proto zastává zkušený hacker, programátor či netový surfař, pokud navíc ovládá nějaké to bojové umění, není to rozhodně na škodu. Vzhledem k faktu, že samo prostředí a děj se obvykle vyznačuje značnou komplikovaností, bych tento subžánr začínajícím čtenářům nedoporučoval.

Kromě Neuromancera patří mezi známější díla také Sní androidi o elektronických ovečkách? (Philip Kindred Dick: Do Androids Dream about Electric Sheep?) román Sníh (Neal Stephenson: Snowcrash), kde hrdina Umi Neywitz odhaluje tajemství drogy/počítačového viru Sníh, a Diamantový věk (Neal Stephenson: The Diamond Age), novela Pravá jména (Vernor Vinge: True names), román Fairyland (Paul J. McAuley) zabývající se problematikou stvoření umělých bytostí, Hardware (Walter Jon Williams: Hardwired), sbírka povídek Zrcadlovky (editor Bruce Sterling, Mirror Shades) a mnoho dalších literárních výtvorů. Z oblasti filmu pak Johny Mnemonic (o kurýrovi, jenž přenáší digitální data ve své mysli), natočený podle stejnojmenné povídky Williama Gibsona, veleúspěšný Matrix, anime Ghost in the Shell či Experiment Lain. Fenomén nazvaný cyberpunk samozřejmě neminul ani oblast počítačových her – postarší System Shock dnes patří mezi herní legendy, novější konspirační Deus Ex, který zůstává mezi mnoha hráči nedoceněn, se může směle zařadit po jeho boku.

Pozn. aut.: Do sekce odkazů jsem umístil linky na související stránky, a to sice na Cyberpunk Timeline, chronologicky uvádějící významnější události týkající se cyberpunku, a jednu z mnoha stránek obsahujících Manifest cyberpunku od Christiana As. Kirtcheva (obojí v angličtině, na amatérském překladu Manifestu do jazyka českého už pracuji a v brzké době se zde objeví).