Rurouni Kenshin: Tsuiokuhen

Formát: 4 OVA (v případě režisérského sestřihu bezešvý film)
Autor: Watsuki Nobuhiro
Režie: Furuhashi Kazuhiro
Produkce: Studio Deen, 1999
Seiyuu: Himura Kenshin - Suzukaze Mayo, Yukishiro Tomoe - Iwao Junko (Ayashi no Ceres - Ceres, Key the Metal Idol - Mima Tokiko), Yukishiro Enishi - Sasaki Nozomu, Hiko Seijuurou - Ikeda Shuuichi, Saitou Hajime - Suzuoki Hirotaka, Katsura Kogoro - Seki Tomokazu (Full Metal Panic? Fumoffu - Sagara Sousuke)
Geniální hudba: Iwasaki Taku
Žánr: Samurajské drama/Romance/Akční

Když byl Šinta ješte mladý

Když byl Šinta ještě mladý,
nevěděl si s ničím rady,
bez rodičů, trpěl hladem,
velký talent ležel ladem,
na vše říkal jenom "oro".
Mistr Hiko - v šoku skoro -
vzal si Šintu pěkne stranou:
Šinto, nemáš na vybranou,
podívej se do zrcadla,
svaly žádné, mysl prázdná!
A hned dodal šeptem také:
Základem je dobré saké!
Přidává hned druhou radu:
Jestli nechceš zůstat vzadu,
tófu, suši, rýže tuny
- toť tvé nové denní menu.

Šinta nemá chvíli stání,
na poli cos kutí, shání,
spícím dódžem tma se plíží,
jen Šinta venku - sází rýži.
Pak sedí jak na jehličí
- vyklíčí, či nevyklíčí?
Vyklíčila, Šinta jásá
a výhonky hnedle spásá,
k tomu tófu, kýbl čaje,
to nám Šintík pěkne zraje!
Je to Šinta nebo není?
Před očima se nám mění,
bavit se s ním není nuda,
tělo má jak mistr džuda.
Mistr Hiko kývá hlavou:
A to vše tou zdravou stravou!

Původní text: Jaromír Nohavica
Inspirace: Komár

Prozatím ponechme stranou hodnocení mých "literárních" pokusů, neb přišel čas na téměř neustávající příval superlativ - rozhodl jsem se zrecenzovat svého miláška, čtyřdílné OVA Rurouni Kenshin: Tsuiokuhen (dále jako RKT), v USA známé spíše jako Samurai X: Trust and Betrayal či Reminiscence. To patří nejen dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co na poli anime kdy vzniklo, a pro mě osobně se stalo měřítkem dokonalosti pro vlastní formát, potažmo i formát filmový.

Jedná se řádně temný prequel k lehce stravitelnému, akčně-komediálnímu seriálu Rurouni Kenshin. Toto "předkračování", určené skalním fanouškům seriálu, se soustředí na pohnutou minulost ústřední postavy - Himury Kenshina, obávaného, pololegendárního hitokiriho s jizvou tvaru kříže na levé tváři. Seriál není nutné k pochopení RKT znát, ale ti, kteří jsou s ním obeznámeni, nepochybně více ocení kvality této OVA díky vzájemné logické provázanosti se seriálem a také přítomnosti oblíbených seriálových drsňáků - skromný prostor dostal hláškující Hiko Seijuurou i kapitán Shinsengumi Saitou "Aku Soku Zan" Hajime.

Jestliže krvavé činy a zmařené životy jsou cenou za dobu, kdy bude každý moci žít bez obav, pak se stanu vykonavatelem boží vůle, budu zabíjet. - Himura Kenshin

Příběh, který je jedním slovem naprosto skvělý ^_^, je zasazen do kruté a nejisté doby před revolucí roku 1868, místně pochopitelně do Japonska. Malého, osiřelého Shintu (Kenshinovo pravé jméno) zachrání před jistou smrtí z rukou brutálních banditů šermíř Hiko Seijuurou, mistrně ovládající smrtící Hiten Mitsurugi Ryuu. Skeptický Hiko, žijící v ústraní od veškerého dění, vyučí prosťáčka Kenshina šermířství a ten, chtě ochraňovat slabé, dává navzdory mistrovu varování svůj um do služeb revoluce. Stává se nástrojem boje o moc, chladnokrevným asasinem, bojujícím proti zkorumpovanému šogunátu, a jeho vnitřní touze pomoci svými činy obyčejným lidem se vyrovná jedině mrazivá dokonalost, s jakou vládne mečem v potemnělých uličkách Kjóta. Tam také řízením osudu potkává Yukishiro Tomoe, ženu, která ho změní navždy...

Charaktery, i vedlejší, jako bratr Tomoe Enishi nebo zmiňovaný Hiko, objevující se pouze nakrátko, působí živě a velmi přesvědčivě, jejich chování vyplývá z jejich nátury, nikoli pouze proto, že se to scénaristovi momentálně hodí do krámu. Nejzajímavější je pochopitelně vývoj Kenshinova charakteru později těsně spjatý se vztahem k Tomoe. A zcela ve shodě s nejlepšími tradicemi anime není nic černobílé, neexistuje zde naivní, americké dělení na ty hodné a ty zlé (a ty ošklivé). I přeneseně bezejmenný velitel Oniwabanshuu má své logické důvody, proč brání šogunát. Tak se mi to líbí...

Večerní sakury na jaře, v létě hvězdy, na podzim úplněk a sníh v zimě. To stačí k tomu, aby bylo saké dobré. Jestliže ti přesto nechutná, znamená to, že tě uvnitř něco trápí. - Hiko Seijuurou

Obzvláště první díl, obsahující v efektním úvodu snad veškeré scény ze seriálu, které se týkaly Kenshinovy minulosti, zhusta využívá retrospektivy a nápaditě zaonačených časových skoků a, diváku, vyznej se v tom, jak chceš. Velmi promyšlený děj, nepostrádající překvapivé zvraty ani inteligentní dialogy, mi plně docvakl až po druhém zhlédnutí, které si RKT nepochybně zaslouží. A to nemluvím o důležité úloze některých detailů a s nimi spojenou elegantní symboliku, která sahá mnohem dál než k pouhému průhlednému drcení spadaných květů pod podrážkou.

Velice svižné tempo první části, která zároveň nad ostatní vyniká bezkonkurenčně syrovou, noir atmosférou, v druhé a zejména třetí zvolňuje, aby opět nabralo výrazný spád v závěru. Právě prostřední díly, zejména díl třetí, tzv. zemědělský, kde Kenshin mimo jiné pěstuje ředkev, mohou působit v přítomnosti strhující úvodní a závěrečné části poněkud nudně a roztahaně. Přesto ale oba mají v příběhu své nezastupitelné místo. Poslední minuty jsou také díky hudebnímu podkreslení nesmírně působivé, i takový cynik jako já při nich roní slzy - pokaždé mě zasáhne čirá krása a poetika Kenshinova osudu.

Přitažlivost RKT spočívá i v tom, jak je do značné míry inspirován dějinnými fakty a událostmi - samozřejmě revoluce roku 1868, ale velice pěkně je zde ztvárněna napjatá atmosféra v předrevolučním Kjótu a zachycen zásah Shinsengumi v hostinci Ikeda 5. 6. 1864, pamětníci jistě vzpomenou se slzou v očním důlku. Rovněž některé postavy jsou přímo historické osobnosti nebo z nich vycházejí - Saitou, mladý kapitán Shinsengumi a trochu sušinka Okita Soushi, revolucionář Katsura Kogoro, samotný Kenshin a další. Pro úplné pochopení tohoto díla je výhodou i třeba povrchní znalost období, do kterého je děj zasazen. Divák, tedy pokud toho o relevantním úseku historie Japonska ví stejně jako já při prvním sledování RKT, může být jinak více či méně zmaten různými uskupeními a názvy, které se zde objevují. Zároveň jde o anime japonské v pravém slova smyslu - pokud vám říkají něco termíny jako daimonji, chiburi, daikon, Mugai Ryuu či tubera ^_~, případně je-li vaším oblíbeným žánrem chambara, s kterou lze nalézt v RKT mnoho styčných bodů, máte o důvod víc si toto OVA nenechat ujít. Přesto ale ani úplná neznalost nijak nebrání vychutnat si šťavnaté dramatické jádro. Mňam.

Sledovat RKT je učiněný balzám na oči - kresba postav nabyla oproti seriálu příhodného realističtějšího rázu, animace, která by možná mohla být o trošičku lepší, je na úrovni zcela odpovídající formátu a za detailní backgroundy, zachycující pomalu každé stéblo a spáru mezi kameny, by se nemusela stydět ani lecjaká filmová produkce. A ty souboje... mmm... Krátké, dynamické, s vynikající choreografií, zpracované inovativním způsobem a mocně podpořené hudbou. A, ano - velmi, velmi krvavé, odkazující na poetiku starých chambar. K těm inovacím - není nouze o neobvyklé, avšak efektní úhly "kamery", koná se například otočení kamery o devadesát stupňů podél osy objektivu; uplatněno byl i stroboskopické blikání, takže, epileptici, mějte se na pozoru ^_~. Upozornění - seriálové rádobymagické efekty, pokřikování technik a ani jiné vybavování se se v průběhu soubojů nekoná, neboť ty jsou pojaty realisticky. Co se týče zpracování, nemohu si ale odpustit jedno recenzentské rýpnutí - skutečné záběry ohně, moře a další, které jsou v RKT párkrát užity, byť třeba pouze zakomponované do jinak kresleného pozadí, šibalsky nepomrkávají na pozorného diváka, jak by se slušelo, ale nejčastěji ho rovnou praští mezi oči (případně do jiného citlivého místa); alespoň tak působí jejich přítomnost na mě.

Orchestrální hudba RKT nejen že je vynikající sama o sobě, ale zároveň až ukrutně dokonale souzní s dramatickým dějem. Skutečně jen málokde se vidí tak precizní sladění hudby a dění na obraze - příkladem za všechny je hudba podkreslující Kenshinovo setkání s Shigekurou Juubeiem a jeho bodyguardem Kyousatouem. Kyousatou se vrací v myšlenkách ke své nastávající, čekající na jeho návrat z Kjóta - posmutnělá, melancholická flétna. Na scénu vstupuje hitokiri a do zvuků se vkrádá chlad. Hitokiri útočí - exploze násilí je reflektována divokou hudbou... Zkrátka dokonalá symbióza obrazu a zvuku. Autorem hudby je Iwasaki Taku, jehož slabší práce jsme mohli slyšet v seriálech Now and Then, Here and There či Witch Hunter Robin. Hlavního motivu jménem In Memories a skladby The Wars of the Last Wolves se jednoduše nemohu nabažit. Právě místy temný, místy tragicky tklivý, důrazný, či jemný hudební doprovod, jdoucí ruku v ruce s vizuálními a vypravěčskými kvalitami, utváří, podobně jako v anime Noir, silný emocionální náboj.

Varování ministerstva zdravotnictví: Ve vlastním zájmu se pokud možno vystříhejte anglického dabingu, který nejenže je obvyklé nevalné úrovně, ale je obdařen i řadou "zábavných" nedostatků - dialogy se s japonským originálem shodují většinou pouze tématem hovoru a někdy ani to ne, přízvuk dabérů při vyslovování jakýchkoli japonských slov, tedy i vlastních jmen, je vskutku otřesný (Tomoe jako [tomou],...) a některé scény, zejména boje, jsou "obohaceny" výkřiky a pazvuky, které výborně ruší hudbu v originálu dominující. Nejlepší je prostě se spolehnout na libozvučnou japonštinu s titulky - původní dabing je, jak už to u anime bývá, výborný.

Meč je zbraň. Kenjutsu je technika zabíjení. Je jedno, jak vznešenými slovy to opentlíš, taková je pravda. To je pravá podstata kenjutsu. - Hiko Seijuurou

Pro názornost si můžete toto anime představit jako puzzle, kde již každý jednotlivý dílek je malým skvostem - rafinovaný příběh, nabízející řadu témat k úvaze, samotná dějová kompozice, symbolická úloha detailů, psychologická hloubka a vývoj charakterů, zejména tedy Kenshina (věřili byste, že součástí jeho psychologického profilu by byl i způsob, jak spí?), úchvatné akční scény, detailní kresba, hudba, "japonskost" a přitažlivý nádech historické pravdivosti. Nejlepší na tom ale je, jak do sebe všechny kousky skládačky zapadají a dávají vzniknout nádhernému dramatu - tragedii o neuvěřitelném odhodlání a vnitřní síle, dospívání, lásce, lidskosti, zradě a v neposlední řadě i o lidské touze po něčem tak "obyčejném", jako je štěstí. Právě takové Ruruouni Kenshin: Tsuiokuhen je. Co víc by si člověk mohl přát? Vidět všechny epizody Gekigangaru 3? Já si myslím, že těžko... Nejlepší anime "ever"? Dost možná. Jedno z nejlepších? Nepochybně.

Hodnocení: 9.5/10

Poznámka: Pokud jste Tsuiokuhen ještě neviděli, máte šanci ve čtvrtek 22.9. od 20.00 v NoD Roxy v Praze. Vřele doporučuji ^_^.