GunGrave
Formát: 26 TV
Autor: Studio Madhouse, 2003
Design: Naitou Yasuhiro
Hudba: Tsuneo Imahori
Scénář: Kuroda Yosuke
Režie: Tsuru Toshiyuki
Seiyuu: Brandon Heat – Seki Tomokazu (Full Metal Panic? Fumoffu – Sagara Sousuke), Asagi Maria – Inoue Kikuko (Aa! Megami-sama – Belldandy), Harry MacDowell – Isobe Tsutomu (Cowboy Bebop: TnT – Vincent Volaju), Big Daddy – Kayumi Iemasa, Asagi Mika – Kawakami Tomoko (Shoujo Kakumei Utena – Tenjou Utena, Chrno Crusade – Rosette Christopher)
Žánr: Drama (tak trochu o mafiánech)/Akční
Brandon Heat, Harry MacDowell a jejich parta si plnými doušky užívali života jako mnoho jiných bezvýznamných pouličních gaunerů, kteří nejdou v případě nutnosti pro ránu daleko. Vyhrocení střetu s jinou skupinou živlů pohybujících se na hranici zákona má tragický konec - přežije pouze zádumčivý, tichý Brandon (povězme si to na rovinu, na tomto charakteru si žádný seiyuu asi kariéru nezaloží ^_^) a lišák Harry. Nakonec na podnět Harryho vstoupí dva nerozluční přátelé do Millenionu, mocné organizace ne nepodobné mafii s jediným zákonem: Zrada se trestá smrtí. Společně pak stoupají v hierarchii Millenionu, ale odlišné touhy a ideály nevyhnutelně uvrhnou každého jiným směrem…
Přestože mne velmi, velmi svrbí prsty, utnu úvod recenze již zde – nechtěl bych vám totiž ještě více zkazit to, co je na celém GunGraveu úplně nejlepší, a to sice vychutnávání skvělého příběhu. Podmanivým prostředím, ve kterém se odehrává, vám připomene Puzova Kmotra (není tu sice Godfather, ale je tu Big Daddy ^_^), nepochybnou to inspiraci pro GunGrave, a děj se pro změnu podobá Kmotrem inspirované české mafii, pardon, Mafii, která je mé generaci možná o něco bližší než zmiňovaná literární klasika. Přestože by tomu však kupříkladu automobilový park a jiná technika v seriálu napovídali, nenechte se mýlit, neocitli jste se v 40. letech 20. století, nýbrž v devatenáctém tisíciletí. I když letopočet je v tomto případě jen značně samoúčelná habaďůra ^_^.
Příběh, vykazující prý řadu podobností s uznávaným Berserkem, je navíc i výborně podaný. Nechybí krátký, nenucený, leč nesmírně výstižný dialog či efektní retrospektiva - však také prostoru pro ni bylo více než dost, děj se roztahuje přes celá desetiletí (!), což mu kupodivu neškodí, nepůsobí rozmělněně, naopak to významně dodá na dopadu finále na divákovy emoce. Jedné z postav dospěje v průběhu děje dítě, Brandon vystřídá impresivních pět fyzických podob (z nichž ta poslední by s přehledem vyhrála v soutěži o nejsměšnější rádobydrsný ohoz ^_^)...
Ruku v ruce s postupem dění jde proměňování charakteru protagonistů, u Harryho a Brandona více než zřetelné. Někdo by mohl říci předvídatelné, já říkám logické. Jen v málokterém díle se vidí, aby postavy tak přímo kráčely po nesnadné cestě, která před nimi leží prostě proto, že jsou v jádru takové, jaké jsou (a proto, že se na počátku cosi zvrtlo). Osudovost, obsažená v této realizaci fyzikálního principu příčinnosti, působí až magicky přitažlivě.
Á propos, režii měl ve své režii Tsuru Toshiyuki, což téměř nikomu moc neřekne, ale jméno Naitou Yasuhiro, autora předlohy, by vám mělo rozsvítit pomyslnou žárovku. Ano, GunGrave vznikl v hlavě osoby zodpovědné za populárního Triguna. Tím se vysvětluje leccos, nejen „nenápadná“ narážka na jmenovaný seriál ve čtvrté epizodě…
Ke scénáři mám pouze dvě výtky. Do dosud stylově neposkvrněného děje zasáhne již okolo deváté epizody sci-fi prvek (další paralela s Trigunem, navenek westernem, ve skutečnosti sci-fi) v podobě tzv. NecroRiseů (oživení mrtví, zombiáni – zombie mafiáni), později přibudou Superioři (postavy se superschopnostmi) a Orcmani (nabušení umělí vojáci). To nejen že ruinuje výjimečnou stylovou jednotu, ale zároveň je tímto příklonem k tuctové anime akčňárně pošlapávána hutná atmosféra, kterou seriál přímo vyzařuje. Je pravda, že NecroRise jedno podstatné, téměř by se dalo říci klíčové, uplatnění v ději má, ale Orcmani? Vždyť jejich úlohu by mohli plnit i úplně „obyčejní“ profesionální zabijáci. A Superioři? Byli tam přidáni jen proto, že scénárista nebyl schopen vymyslet důstojného, inteligentního lidského protivníka a potřeboval zaplácnout pár epizod souboji? Přitom stačilo s trochou umu a namáháním mozkových závitů použít stávající vedlejší charaktery… Druhá výtka směřuje k několika epizodám před samotným (nutno dodat, že zdařile tragickým) závěrem seriálu, jejichž obsah je ve srovnání s předchozím dějem až směšně schematický a téměř nudný. Obávám se, že jak za ono „znesvěcení“, tak za zmiňovanou schematičnost GunGrave vděčí svému původu – vcelku stupidní third person akční hře pro PS2.
V případě tohoto seriálu se určitě nevyplatí dát na první dojem – až na slibné odkazy na události doby minulé vzbuzuje úvodní epizoda pocit, že se bude jednat o typické akční béčko s příměsí „wtf show“, kde hlavní drsoň rádobycool způsobem likviduje tuctové potvory. Naštěstí se divákovo tušení, že bude následovat skok do minulosti, téměř na samý počátek dění (a zároveň i do jinéotvory. Naštěstí se divákovo tušení, že bude následovat skok do minulosti, téměř na samý počátek dění (a zároveň i do jiného žánru), beze zbytku vyplní a následující tucet epizod, které představují těžiště seriálu, a fascinující závěr mu utrpěné duševní trauma mnohonásobně oplatí. Opravdu, než GunGrave zatratíte, prrubněte alespoň druhý díl a podobně jako třeba v Noiru si vychutnejte nikoli dějové kličky, kterých je tam beztak pomálu, ale atmosféru.
Triguna rovněž evokuje výtvarná podoba seriálu – kresba postav je stejně jako postavy samy neuhlazená, drsná, tak trochu budí dojem retra, roztomilosti typické pro konzumní anime je zde jak upírů na mši svaté. Snad jen ramenatost některých mafiánů nemusela být zahnána až do disproporčních extrémů (viděli jste Trio z Belleville?). Animace je skromnějšího rázu a s kvalitou pozadí si také nikdo příliš hlavu nelámal. Škoda, příběhu takové kvality by lepší technické zpracování rozhodně neublížilo…
OP a ED se s mým vkusem, alespoň co se hudby týče, vcelku krutě minul, ale někomu se možná i líbí. Hudba v seriálu mi tu připomněla televizního Kmotra, tu zase western, obecně by se dalo říci, že převažuje nijak výrazná hudba vážného charakteru.
Seriál nese jasně rozpoznatelný rukopis tvůrce populárního westernového Triguna (viz. související články), Naitoua Yasuhira – jedná se o stylové, unikátní drama, kde ženské postavy hrají minoritní, pouze motivační roli, akce zavání ponejvíce střelným prachem, nezvyklá jména jako třeba Balladbird Lee (barattobádo rí ^_^) nejsou ničím nezvyklým a perfektně zvládnutá ústřední dvojka se vám vryje hluboko do paměti. Přesto se v jádru jedná o zcela jiné dílo, žádný donkichotský boj za „love & peace“, ale úvaha o loajalitě, nevyzpytatelnosti a moci osudu a síle přátelství. Nevěřil bych, že něco podobného kdy řeknu, ale kdyby GunGrave neměl se sci-fi téměř nic společného, byl by to zatraceně skvělý seriál. Přičtu-li ještě neinvenčnost některých částí děje, vychází mi „pouze“ výrazný nadprůměr. Přesto je jednoznačným tahounem a pozitivem seriálu právě příběh, který podobně jako třeba v Scrapped Princess „jede“ bez oddechového času od začátku do konce a vyvolává příjemnou závislost, projevující se starým známým „ještě jeden díl a pak už jdu opravdu spát“.
Čtenáři a televizní diváci mají svojí modlu, gamesníci už odložili tommygun před drahnou dobou a my, příznivci anime, jsme se svého mafiánského nářezu dočkali až v příběhu neobvyklého přátelství zvaném GunGrave.
Hodnocení: 8/10
Související příspěvky:
-_-; Gungrave was so sad. I loved it so much I acually felt the pain of Harry and Brandon..
this it the coolest show youll ever see and brandon is so cool
if i worked with him as a partner itd be cool
suboje: tie nie su zle, ale su ako vystrihnute z trigun-u.
Tvůrcem tohoto seriálu je tvůrce trigunu, proto jsou souboje podobné.
Celkom by som s recenziou suhlasil, len to hodnotenie sa my zda trochu vysoke. Je to ozaj divne, pretoze serial som dopozeral pred necelymi 3 dnami.
Na doplnenie: 1, Hudba nieje az taka zla( alebo aj dobra, to je kazdeho vec) ale urcite jej tam je ukrutne malo. Vzdy som sa pousmial, ked dali znova tu istu skladbu a do polovice serie som nezaregistroval vacsiu diverzitu, nez slabych 5 skladieb, vratane intra a zaveru;-)
2, suboje: tie nie su zle, ale su ako vystrihnute z trigun-u. Raz to tam hlavny hrdina(Brandon) vsetko zmasakruje, inokedy je slaby, ako ... Po boku mu bojuje druh, ktory si s jeho kvalitami v nicom nezada, ale ked sa stretnu ako protivnici, gulky Brandon-a akosi zazracne minaju... Nie ze by to bolo odradzujuce, ale rovnako ako si mohol aj scenarista dat viac prace, tak aj navrhar subojov, respektive dodrzovat standarty, ktore uz sam v predchadzajucich dieloch navrhol. Nie ich sustavne stavat na hlavu a robit tak zo subojov frasku. Ostatne uz bolo v kocke vyslovene, vratane predchadzajuceho prispevku.
Podle me je anime od zacatku pribehu (tedy od 2 ep) dost dobre, nekolik epizod si drzi svoji vysokou kvalitu a po "roztrzce" hlavnich hrdinu jde vyslovene do shitu. Proc tak dobry serial zasklili tim, ze se celou druhou polovinu dilu Brandon s hysterickou holkou probiji hordama kannonenfutru?