Touha

Touha
   
    Duše volně putuje po zemi, nic ji netrápí ani neláká. Je oproštěna od všech vnějších vlivů. Avšak již brzké události změní její chůzi na marný boj o život, který nenáleží pouze jedné osobě.
   
    Cass právě procházel přes území plné úrodných lánů a čistých řek. Byl spokojen, že v bitvě neutrpěl žádné vážnější zranění. Byl to bojovník každou částí svého těla a podle toho měl zařízen i svůj osobní život. Nikdy se moc nezajímal o ženy. Ani nevěděl jak by se v jejich blízké přítomnosti choval.
    Proti němu zpoza zatáčky vyjela karavana osadníků, kteří se vraceli do svých domovů, které už nebyly sužovány válkou. Aby jim ulehčil pokračování, postavil se Cass vedle silnice a nechával průvod míjet. Byli to typičtí vesničané, takže se o ně ani moc nezajímal. Ale poslední osoba ho velice zaujala. Byla to mladá, skoro nedospělá žena, avšak oblečena ve vdovském šatu. I když byla krásná, nebylo to to, co Casse zaujalo. Jakoby na něj působila nějakou vůní, která si ho dokázala podmanit.
    Kolona prošla a zmizela mezi stromy. Přesto se nevydal na další cestu, stál tam a jakoby čekal, jestli ji přeci jen ještě uvidí. Teprve když na jeho ramena začaly dopadat první kapky, se probral. Vrátil se zpět na cestu a vydal se dál. Přesto stále musel myslet na ten okamžik, kdy se mu, při pohledu na vdovu zatemnila mysl. Asi desetkrát se zastavil a otočil, stále v kratším intervalu. Věděl, že nemohli dojít daleko, protože se museli schovat před deštěm. Vydal se zpět.
   
    Duše přišla na břeh řeky, na němž stála cedule s nápisem "CIT".Byl poset krásnými květy a keři. Koryto bylo široké a hluboké, voda v něm měla neurčitou barvu. Vydala se podél něj.
   
    Cass klusal ustávajícím deštěm po cestě, kterou už dnes jednou procházel. Když uviděl první ohně, zaběhl do lesa. Dokud bylo ještě trochu světla, procházel mezi stromy, tak aby viděl, ale nebyl viděn. Obešel asi polovinu tohoto lesního tábora, než ji opět spatřil. Seděla u jednoho z menších krajních ohňů s ještě několika, většinou staršími ženami. Opřel se o strom a sledoval, jak jí svoji porci a dívá se do plamenů.
    Setmělo se a vdova osaměla. V celém táboře nebylo kromě stráží moc bdících lidí. Cass se vydal oklikou, aby k ní přišel zezadu. Postavil se za ni a aby nevyprovokoval nežádanou reakci, přiložil jí ruku na ústa. Cítil, jak sebou leknutím trhla, ale překvapilo ho, že se mu vůbec nebrání.
    "Pojď se mnou," přikázal jí tiše a pomohl jí vstát. Jejich siluety se pomalu ztratily v temnotě lesa.
   
    Duše šla po břehu stále dál, až se dostala k místu, kde byl přes řeku postaven dřevěný most. Stál tam mohutný a pevný, na každé straně zakončen kamenným obloukem, na němž ležel kahan s hořícím ohněm.
   
    Vdova se nechala Cassem vést za ruku, aniž by se mu snažila utéct. Došli až na planinu, která byla polita stříbrným svitem Měsíce. Zastavili se, postavili se naproti sobě a pohlédli si do oči. Jejich těla se navzájem dotkla a oni se políbili. V tom se Cass jakoby probudil a odstrčil ji od sebe.
    "Co se to děje? Vždyť tě ani neznám, proč..." snažil se přijít na to, co dělá. Jenže ona ho nenechala domluvit.
    "Jsem tvoje osudová žena, já ti změním život. Měla jsem sen, ve kterém jsem všechno viděla. Proto jsem se nebránila. Nemůžeš na mě přestat myslet, protože to tak má být." Když to dořekla, lehla si na zem a pohlédla na něj s očekáváním. Netrvalo mu to dlouho, než mu došel smysl jejich slov. Klekl si vedle ní a začal ji rozepínat šaty.
   
    Duše se vydala po mostě přes vodu a uviděla na druhé straně podobnou ceduli jako spatřila prve. Její nápis však byl otočen směrem od řeky. Chtěla vědět, co na ní stojí, a tak šla dál. Byly tam opět tři písmena: "PUD".
   
    Jejich nahá těla se chvěla vzrušením, ruce je navzájem prozkoumávaly a vnímaly horkost a vlhkost pokožky. Jeho rty jemně dopadaly na její hruď a ona ho hladila po vlasech. Pak se Cass vzepřel na rukou a pronikl do své milenky tak prudce, až jí vyhrkly slzy bolesti. Pomalu začal vykonávat to, kvůli čemu se za ní vrátil, a cítil, jak se někde v něm začíná hromadit obrovský žár.
   
    Duše se rozhlédla po břehu, na němž stála, a v dáli spatřila smečku zuřivých vlků, kteří se na ni hnali s vyceněnými zuby. Otočila se a chtěla jim utéct zpět přes most. Ten však už byl v plamenech a hroutil se. Vlci už byli blízko, vrhli se na ni a roztrhali ji na kusy.
   
    Seděla mu na klíně a v něm vzrůstal pocit, který ještě nikdy nepoznal. Držel v rukou její ňadra a se zavřenýma očima vnímal její hebkost. Žár dosahoval svého vrcholu, až Cassovi v těle explodovalo vzrušení, které roztrhalo jeho duši.
    Otevřel oči a povalil vdovu do trávy. Věděla, co přijde, a tak se ani nepokoušela vstát. Vytáhl svůj meč a zarazil jí ho přímo do srdce. Pak se rozběhl lesem zpět do tábora a začal vraždit spící lidi jednoho po druhém. Když už tu nebyl nikdo naživu, vydal se po cestě do vesnice, kde pokračoval v zabíjení. Nikdo nebyl schopen mu uniknout ani ho zastavit.
    Pokračoval dál a dál, než skonal na nedostatek životní síly. Za tu dobu ale zabil spoustu lidí. Jeho tělo ovládla temnota, která se projevila zkázou a smrtí. Ale nešlo tomu zabránit, byl to osud. Změnila mu život, absolutně.
   
   
    9f-->