Now and Then, Here and There

Formát: 13 TV
Scénář: Kurata Hideyuki
Design charakterů: Ooizumi Atsushi
Režie: Daichi Akitarou
Produkce: AIC, Pioneer
Hudba: Iwasaki Taku
Seiyuu: Matsutani Shuzo (Shu) - Okamura Akemi, Lala Ru - Naduka Kaori, Nabuca - Imai Yuka, Sara - Nakao Adusa, Boo - Konishi Hiroko, Sis - Matsumoto Rika, Abelia - Yasuhara Reiko, Hamdo - Ishii Koji
Žánr: Drama/Akční/SF

"Kde to sakra jsem?" - Princ Drsoň, Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Vítejte do světa pouští, kde voda je ceněna nade vše, světa, který se zmítá ve víru šílenství a války rozpoutaném diktátorem Hamdem - velitelem početné a dobře vyzbrojené armády, vládcem gigantické pevnosti z železa a oceli zvané Hellywood.

Vítejte v Hellywoodu - továrně na noční můry!

Právě na takové, ne právě idylického místo se nedopatřením dostal školák Matsutani Shuzo, krátce Shu, bytost to optimistická za všech okolností. A to sice při incidentu zahrnujícím jednu záhadnou, tichou dívku prosící o pomoc, pár pronásledovatelů na mechanických hadech, marný pokus o odpor a časoprostorovou teleportaci. Onu dívku - Lala Ru - a její přívěsek s modrým kamínkem zoufale touží dostat do svých spárů Hamdo, u něhož musejí nekalé úmysly stát frontu. A to se tvrdohlavému Shuovi pranic nelíbí. Avšak co zmůže jeden člověk proti celé armádě, třebaže mnozí vojáci jsou ještě děti, vytržené ze svých domovů? Podaří se rozetnout smyčku nenávisti a brutality, kdy násilí plodí pouze další násilí?

Takový je v kostce začátek třináctidílného seriálu z produkce společností AIC a Pioneer jménem Ima, Soko ni Iru Boku, známého spíše jako Now and Then, Here and There (NaTHaT). Srozumitelný a v ohrubých obrysech předvídatelný děj, který se obejde bez zamotaných vypravěčských kliček, vysvětlujících flashbacků a nadbytečných filler epizod(!), plyne až k pěkně vygradovanému finále poměrně stálým, nijak překotným tempem - nikam nespěchá, ale také rozhodně nenudí. Snad jen množství mizivě pravděpodobných scénaristických "náhod" - zpravidla se jedná o taková ta osudová setkání - by mohlo být menší... ale nakonec jsem i toto NaTHaT odpustil, zejména kvůli jeho myšlenkové hloubce, důkladnosti, s kterou propírá prostřednictvím zajímavých postav a jednoduchého děje otázky etického rázu. Děj, kterému se občas nedaří vyhnout klišé, není po celých třináct epizod situován do kulis hellywoodského kovového labyrintu, zhruba v polovině seriálu ústřední linie děje opouští toto neutěšené místo a divák má možnost navštívit i nebezpečné pouštní oblasti a druhou stranu barikády - zdánlivě idylickou trhlinovou osadu Zari Bars.

Dobré anime se neobejde bez přesvědčivých, plnokrevných postav a NaTHaT není v tomto ohledu výjimkou. Jak hlavní, tak podstatné vedlejší charaktery jako Sara, Boo, Sis či Tabool dostaly dostatečné množství prostoru, aby se takříkajíc vybarvily a obohatily tak seriál, a jednají vždy podle svého nejlepšího přesvědčení. Jak už to typičtí "dobří" anime hrdinové dělávají, svými názory a činy mění Shu pohled ostatních na svět. Samotný ústřední hrdina ale žádnému vývoji nepodléhá - skálopevně se drží své vůle žít a víry v lepší zítřek. A co na tom, že psychologický vývoj vojáka Nabuky (velmi sympatický charakter, mimochodem), přizpůsobivšího se kruté realitě, odhadnete téměř hned, jak se objeví na scéně, když ten je tak dobře realizován? S tím souvisí i to, že charaktery postav přesně odpovídájí jejich designu - zkrátka, když někdo jako sv*ně vypadá, tak také sv*ně je (Tabool ^_^). Vskutku nepřehlédnutelnou postavou je Hamdo - učebnicově dokonalý prototyp duševně narušeného diktátora, snad kdysi člověk oddaný vznešenému cíli, nyní výbušný, brutální šílenec, se kterým cloumá mocichtivost a paranoia, zároveň je ale ustrašený človíček, závislý na své metaforické pravé ruce - Abelii. Téměř postrádá komiksovou karikaturnost a plochost šílených zloduchů. Také seiyuu Ishii Koji si na dabingu této postavy, který byl výzvou a neopakovatelbnou příležitostí zároveň, očividně smlsnul.

Přestože příběhová linie je ke konci definitivně uzavřena, poměrně velké množství zajímavých "detailů" okolo zůstavá zahaleno tajemstvím. Je onen paralelní svět skutečně Zemí ve vzdálené budoucnosti? Pokud ano, co bylo příčinou toho, že se její povrch změnil v nehostinnou poušť? Proč je Abelia až fanaticky oddána šílenému Hamdovi (to by mě opravdu zajímalo...)? Co je vlastně zač bytost zvaná Lala Ru? Skončí někdy MegaŘecko? Kam se poděl létající bicykl Jana Tleskače? Divák může pouze hádat...

Výtvarný výraz seriálu je i v mezích anime neobvykle, až překvapivě prostý - ať už se bavíme o účelném designu postav (jednoduchá kresba vlasů, očí i nijak se neřasící oblečení nekomplikovaného střihu), dvoubarevném stínování, detailem až na výjimky příliš neoplývající backgroundy, užívající barevného přechodu. Právě tato výtvarná skromnost, která mi téměř připomněla edukativní, nedávno opět vysílaný seriál snad francouzského původu Byl jednou jeden život (zvláště zákeřný Tabool se podobá zubnímu kazu ^_^), činí NaTHaT výjimečným. "Dětský" styl zpracování však ostře kontrastuje s tím, jak krutý svět zobrazuje.

Hudbu k seriálu komponoval zkušený Iwasaki Taku (Rurouni Kenshin: Tsuiokuhen, Witch Hunter Robin), takže po této stránce si není nač stěžovat. Najdeme zde poměrně pestrou paletu skladeb - jak orchestrálně monumentálnější, tak minimalisticky pojaté skladby - tklivá houslová (připomněla mi Tsuiokuhen či Hotaru no Haka), klavírní či flétnová témata. Opening, prost jakýchkoli slov, mohl být výraznější. Každý díl seriálu uzavírá jemný ending s charakterem ukolébavky a upoutávka na další epizodu ve formě Hamdových skvělých psychotických žvástů podbarvených temně mechanickým motivem Hellywoodu.

NaTHaT každopádně patří k zajímavým anime titulům, nepostrádajícím originalitu ani podněty k zamyšlení, a bylo by škoda ho minout, třebas kvůli tomu, že by se mohlo na první pohled jednat o seriál pro děti, případně Alenku v říši divů přes kopírák.

Hodnocení: 8.5/10