RahXephon

Formát: 26 TV
Režie: Izubuchi Yutaka (Patlabor)
Seiyuu: Kamina Ayato - Shimono Hiro, Mishima Reika - Sakamoto Maaya, Kisaragi Quon - Kuwashima Houko (Noir – Yuumura Kirika, Nadeshiko – Misumaru Yurika, X – Yatouji Satsuki), Kisaragi Itsuki - Miyamoto Mitsuru, Shitou Haruka - Hisakawa Aya (Noir - Chloe), Shitou Megumi - Kawasumi Ayako (Mahoromatic – Mahoro Andou), Asahina Hiroko - Kakazu Yumi, Yagumo Souchi - Miyata Kouki, Kim Hotaru - Orikasa Fumiko (SaiKano - Chise), Kamina Maya - Hashimoto Ichiko, Isshiki Makoto - Seki Toshihiko, Kunugi Jin - Nakata Jouji, Kuki Masayoshi - Otsuka Yoshitada
Produkce: BONES, 2002
Žánr: Mecha/NGE rip-off ^_~

Kultovní, "cibulovitě" mnohovrstevné dílo geniálního Anno Hideakiho jméneeon Genesis Evangelion, které spatřilo světlo světa v roce 1995, je zřejmě právem považováno za významný milník, ne-li revoluci ve svém žánru, žánru mecha anime, který v té době poněkud skomíral. Ptáte se, proč revoluční? Svůj podíl na tom měla jak zmiňovaná mnohovrstevnost, symbolika a děj umožňující několik rozdílných výkladů, tak - a to zejména - nevídaná hloubka ponoru do nitra postav a odkaz v obecnější, psychologicko-filozofické rovině. NGE je jedno z nevelkého množství anime, které donutí člověka důkladně se zamyslet. Jakkoli se názory na kvalitu tohoto seriálu různí, NGE zaznamenal u diváků velký úspěch a dodnes na něj mnoho skalních fanoušků nedá dopustit. Byla by chyba se domnívat, že se úspěch legendy s vidinou přiměřeně tučného zisku nepokusí nikdo zopakovat. Tím troufalým pokusem je RahXephon.

Kamina Ayato je celkem normální, umělecky nadaný středoškolák, žijící s matkou v Tokyu. A stejně jako devadesát devět procent obyvatel japonské metropole se i on domnívá, že většina světa okolo byla zničena Nepřítelem s velkým N. Jednoho krásného dne je Tokyo napadeno jakýmisi stíhačkami, na scénu vstoupí létající obří cosi podivného vzhledu a se stíhačkami učiní krátký proces doprovozený poškozením majetku třídy G... No, nebudu to nijak protahovat - Ayato nakonec z Tokya uprchne v tajné zbrani, robotovi s párem bělostných křídel (!) na hlavě (!!) a nesoucím jméno RahXephon. Vzápětí je nucen přehodnotit svůj názor na globální situaci - vnější svět nebyl zničen. Tokyo, uzavřené v pestrobarevném silovém/energetickém/časoprostorovém poli/štítu, pro svou podobnost s plynným obrem nazývanou Tokyo Jupiter, je pod kontrolou Mulianů. Muliani jsou Nepřátelé. Ayato, který jediný dokáže pilotovat svého obřího ASIMa, začne pracovat pro velmi "NERVózní" organizaci TERRA, spadající pod Allianci. Atd... atd...

Příběh, ze kterého jde hlava kolem. Metafyzické jevy a záhadné výjevy. Intriky a konspirace. Mocná korporace, skrývající se ve stínech a obratně tahající za nitky. Bojující roboti, pitoreskní obří protivníci a explozivní akce. Velmi reálně, lidsky (!) působící osobnosti (rozuměj občas nepochopitelné ^_^). Konec celosvětového charakteru, zavánějící transcendencí. Podivnem nasycená, lákavá atmosféra. To vše najdete v RahXephonu - jak sami vidíte, nezmínit při jeho popisu NGE je téměř nemožný úkol. Určitou podobnost vzhledu i charakteru lze vysledovat i u ústředních aktérů - Ayato Kamina připomíná lůzra Shinjiho, Shitou Haruka jako by z oka vypadla Katsuragi Misato a tajuplnou Rei supluje fialovovlasá Kisaragi Quon.

Na druhou stranu by bylo chyba říci, že se jedná o pouhou sprostou kopii (jedná se minimálně o velmi podařenou kopii) - pro dnešního diváka se jedná spíše o zajímavou alternativu. Přestože RahXephon na první, dost možná i na druhý pohled připomíná svého slavného předchůdce, je zde celá řada menších i větších odlišností. Především, v jeho záběru se ocitá více charakterů a ty ústřední nejsou traumatizovaní jedinci bojující s pocitem osamocení (hurá!). Děj plyne až do poslední minuty bez toho, aniž by byl redukován na "pouhou" psychologickou analýzu hrdinova nitra. V efektních soubojích s Anděly, pardon, D-1 se autoři tolik nenimrají, více prostoru je věnováno osvětlení minulosti postav, což je nade vší pochybnost dobře. Místo křesťanské symboliky Evangelionu zaujaly odkazy na mayskou (?) mytologii (orin, yortewotor,...) a všeobjímající téma zvuku a zpěvu, vyjádřené motem RahXephonu, které je uvedeno jako citace na začátku recenze...

S přístupem milovníka akčních filmů "mozek off" v tomto případě dlouho nepochodíte - jedná se o dílo cerebrální, přímo mozkodlabající. Tajemné dialogy (S mírnou nadsázkou asi takovéhle: "Nevíte, kolik je hodin?" - "Ne, ale můžu vám ukázat, jak hážu kamenem."), kdy je nutno číst mezi řádky a mnohé si domýšlet dle skromné hrstky podstrčených indicií či prostě hádat, nejsou žádnou výjimkou. Pro prezentaci děje je charakteristické až nepříjemně velké množství otazníků, neustále a hlavně dlouho se vznášejících ve vzduchu jako mlhavé přízraky. Jistě, s tím, jak děj postupuje, některé otazníky mizí, ale zároveň vyvstávají mnohé další a i po poněkud nejasném, avšak patřičně megalomanském konci nějaké zbudou. Zvědavost bude nepochybně důležitým faktorem, motivujícím ke sledování dalšího dílu a ještě jednoho, ještě jednoho,...

Příběhová linie je zkrátka velmi složitá, komplexní, každá postava sleduje vlastní zájmy a není zrovna jednoduché tok děje i s jeho četnými odbočkami, "podpříběhy", dokreslujícími charaktery a motivace hrdinů, sledovat - ani náhodou se nedá říci, že bych celou dobu věděl, o co vlastně jde, to je prostě úkol nad můj intelekt. Tak snad až se na to podívám podruhé ^_^;. Což někdy v budoucnu určitě učiním...

Recenzentská povinnost mi velí zmínit se alespoň v krátkosti o audiovizuálních kvalitách RahXephonu. Charakteristickým rysem je použití nádherných, sytých odstínů barev. Postavy jsou kreslené, stínované poněkud jednodušeji, než je zvykem, ale to jim nic neubírá na živosti a reálnosti. Animace akčních částí, soubojů je na velmi slušné úrovni, leč Cowboy Bebop, pocházející od toho samého studia, to přeci jen není. Rozmanitý hudební doprovod seriálu (skladba, kterou jsem si pro sebe pracovně nazval “Psycho”, mi opět připomněla Evangelion) kvalitativně nijak nevyčnívá, při porovnání s hudbou z NGE by zřejmě vyšel poražen, ale rozhodně neurazí. Co určitě nepřeslechnete, je openingová skladba "Hemisphere" - jedna z nejlepších, jaké jsem slyšel.

Moje jediná výtka tak směřuje k překombinovanosti děje a až přílišnému množství postav, mezi které je v průběhu seriálu roztříštěna pozornost.

Šmakoval vám Neon Genesis Evangelion a chtěli byste "okawari", velmi podobné a přesto jiné? Pak si vychutnejte RahXephon, můžete okusit i filmovou obdobu, jejíž produkce byla nedávno úspěšně zakončena. V opačném případě – se na tento seriál, jenž byl kdesi na netu nazván “Evangelion done right”, stejně podívejte. Vaši pozornost si určitě zaslouží.

Hodnocení: 8.5/10