Jak hodnotí Vidoucí Ellie

Soutěž je, doufám, známá tím, že se snaží své autory vychovávat k dobrému psaní. Co se moc neví, že část úsilí věnujeme i vzdělávání porotcovské základny.
Porotci sobě, ale i autorům připravili pár řádek naučného textu.
Proces svého hodnocení popsala Ellie.

Vezmu si takhle notebook, otevřu si povídku, vedle toho si otevřu notepad a zatímco čtu, vykřikuji sprostá slova, hystericky se směju a dávám si hlavu do dlaní, do notepadu bez ladu a skladu házím poznámky o tomtéž. Později svůj zápis podrobím drsné cenzuře a pošlu autorovi coby mírně káravou, leč milou kritiku. Při četbě se snažím držet těchto zásad:

Hodnotím kvalitu textu a příběhu. Žánr o kvalitě nic nevypovídá, ať mi mé scifi/fantasy srdce říká cokoliv. Snažím se nezaujímat stanovisko k povídce předem podle toho, že obsahuje nějaké archetypy, například vlkodlaky, upíry či elfy. Oni se totiž většinou stejně vyřadí sami nechutnými hrubkami a pitomými frázemi ve svých dvouodstavcových monolozích s obrácenými uvozovkami. Ovšem to, že existuje velká korelace mezi archetypem a (ne)kvalitou povídky neznamená, že je to kritérium, podle něhož budu hodnotit.

Příběh pro mě převažuje nad gramatikou. Hodnotím literární soutěž, hledám tedy nejlepší příběh, který strhne čtenáře, bude originální, atd. Neznámkuju diktát. Vím, že i sebelepší autor zpravidla potřebuje korektora. Neplatí ale, že kdo má jedničku z diktátu, dostane ji automaticky i ze slohu. Perfektně napsaná nuda je pořád jen nuda.

Všímám si, jak se chovají postavy. Hrdina je pro mě nosným pilířem povídky. Dštím síru, pokud se údajně dospělé a drsné postavy chovají jako děti na střední škole, řeší kraviny, jednají nelogicky a neadekvátně situaci. Hodně dám na uvěřitelné dialogy, na jejich dynamiku, na vhodnost použitých slov (viz již klasická porotcovská věta „Čarodějové se nezdraví ahoj!”). Jakmile se parta bojovníků začne puberťácky špičkovat ohledně minulého questu, autor se pohřbil.

Dávám si bacha na originalitu. Povídka nemusí mít děj, který se ještě ani vzdáleně nikde a nikdy nestal; parafráze na známé události naopak považuju za vtipné. Ovšem jako porotce se vždycky snažím poznat fanfic. Vidoucí není soutěž fanfikcí. Pokud autor někde ukradl nějakou postavu, měli bychom to poznat. Totéž se týká všech narážek a fórů, kterými se autor snaží získat naše sympatie, a tak je, vědomky či nevědomky, krade z děl svých oblíbených autorů.

S čímž souvisí ještě jedna věc: když jsem se naposledy dívala, Vidoucí nebyl ani soutěž humoristických povídek. Humor je důležité a chutné koření, nicméně povídka stále musí obsahovat gradaci, uvěřitelné postavy, pointu, dobrý jazyk a další mýtická stvoření. Že jsem se nad něčím dobře zasmála neznamená, že to patří do druhého kola. Autor stejně většinu humoru ukradl ze Zeměplochy, takže mě tím neoblbne.

Povídku vždy dočítám. Ať je jakkoliv blbá, ať mě už bolí jakákoliv část těla, dočtu ji do konce. Pak si uvařím kakao a lehnu si se studeným obkladem na čele.