Vidoucí 2010 - hlášky z hodnocení porotců
Smějeme se s porotci Vidoucích!
Poznáte svou povídku? ;)
Některé pasáže byly jako vystřižené z telenovely. Neodvážil bych se je použít ani v parodii.
Absence nápadu a ledabylé zpracování by měly být smrtelným hříchem.
Škoda, že hrdina neposlechl. Nemusel bys o tom psát a bylo by o jednu pitomou povídku méně.
Nejsem si jistá, co se touto povídkou autor snažil dokázat. Že umí být ještě nechutnější než Kulhánek a Jack Rozparovač dohromady?
Autor je moc šikovný, má u mě keksíček a jedno Ne.
Výstavba děje, to je naprostá klasika: drsný Zabiják plní Úkol a při čekání přemýšlí o Pozadí příběhu.
Píčoviny a kokoty používaný v literatuře musej mít svůj smysl, jediným důsledkem tohohle příspěvku je, že čtenář si tak akorát pomyslí, že autor sám je kokot.
A až budeš psát něco normálního, ve střízlivým stavu, a nebudeš popisovat svoje psychedelický vize, když budeš sjetej nějakým mně neznámým svinstvem, dej si pozor na následující chyby.
Sonda do života pubertálního upíra, kterému za zadkem běhá starý upír (s temnou skvrnou ve vlastní minulosti) a mentoruje.
Čítam poviedky kvôli deju. Tu, aby ho človek hľadal lupou.
Náladu by mala vyvolávať próza, nie interpunkčné znamienka.
Asi vás moc nepotěším, protože není toho věru mnoho, za co byste zasloužil pochválit.
Autor je buď mnou zcela nepochopený génius, anebo si prostě jenom něco šlehnul.
A doporučuju nepůjčovat si hrdiny z cizího díla, originalita je dost podstatná.
Povídka dobrý, ale číst se to nedalo.
Nemám k tomu povedať jedno pekné slovo. Čo už samo o sebe hovorí, že píšete dobre.
Hrdina je drsný jak šmirglpapír, pije černou vodku, nenávidí své jméno po otci a jeho jedinou láskou je motorka a zbraně.
Asi tak na páté straně jsem začala mít urputný pocit, že při další drsné, zatraceně drsné hlášce začnu běhat po místnosti za hlasitého pokřiku „Olgoj! Chorchoj!“
Kde je nějaká originalita, člověče?
Trochu jako když pejsek a kočička vařili dort. Jsou tam nestvůry, silné motorky, akce, detektiv drsné školy... prostě moc dobré ingredience, ale celek nemá moc hlavu a patu.
Čtenářův dojem pak je, že drsný detektiv je pako, protože motivy jeho jednání jsou totálně nejasné.
Shoda „podmět-přísudek“ funguje náhodně jak ve sportce.
To je jako kdyby někdo povídku začal tím, že hrdina ráno vstal, poškrábal se na zadku, vyčistil si zuby a zašel se vyčurat.
Človeče, napriek tomu, že čeština nie je mojim rodným jazykom, ju tuším ovládam lepšie než ty.
Chudák porotce nemá ponětí, že hrůza bude ještě větší, než předpokládal.
Co ti chudák střední rod udělal, že ho v polovině případů ostentativně ignoruješ?
Informace, že schodiště na půdu vedlo rovnou na půdu, je také naprosto zásadní a překvapivá.
Slovo „doplahočíme“ se skrz zuby necedí, na to jsou určena jiná. :o)
Pekáč se to jmenuje proto, že se v tom peče a tím pádem „dřevěný pekáč“ je blbost.
A ten velvyslanec, to byla úplně zbytečná postava, a ke všemu byl dost blbej.
Ale nesmělo by to celé být zpracováno jako přednáška záporňáka, který klaďásovi do detailů vysvětluje svoje dosavadní myšlenkové pochody a pohnutky, čekaje při tom, až konečně přiletí klaďasovi spojenci...
Není potřeba pojmenovávat postavy jenom jejich jmény, ne? Umíme to i jinak.
Raději se odeberte trávit více času na lože s nějakou zrzavou pražskou hlavou a nechte psaní povídek někomu šikovnějšímu.
Dost dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli to autor myslí vážně, nebo si ze mě dělá srandu.
Tahle povídka není tak úplně strašná, jak se budu snažit záhy naznačit.
Mířiv?!!!!! Já nejspíš někomu taky namířivím! Copak to jde, číst povídku, která začíná přechodníkem minulým?
Tudy ne, přátelé. Neoriginální, nesmyslné - hrdina, který se po městě za bílého dne pohybuje "velmi nenápadně" v kápi a pomáhá matkám s nákupem, to snad autor nemohl myslet vážně.
Hrdina je inkognito a drsný a vůbec celý takový divný, ale jde do krčmy na čaj a koláč?
Jestli to byl pokus o získání Nevidoucího, tak sorry, je tam málo chyb.
Doufám, že autor začne číst. Doufám, že při čtení možná pozná, jak a proč se používají odstavce. A to je pouze začátek dlouhé cesty.
Doporučujem čítať si dialóg nahlas a upraviť ho tak, aby nešušťal papierom.
Porovnajte si kontrast, ako vnímate hlášku sebevražedného hrdinu, čo sa vrhol pod tank, ak pri tom zahlási: „Za stranu a lidi,“ a keď povie: „Zasrané náledí.“
Má to být ten nejlepší z nejlepších a přitom se po zmínce o příteli své vyvolené sesype jak čtrnáctileté emo a při bojové akci naprosto selže.
Mimochodem, "a pak svět vybuchl" je klišé stejného kalibru jako "mlžný opar" nebo "zlatavý mok" a krom toho to všichni opisujeme od pana Pratchetta.
Hrdinovi celou dobu jenom přeju, aby už zemřel a přestal mě otravovat.
Celá povídka je směsice takových kravin, že to přece nemůžete myslet vážně.
Doporučila bych autorovi, aby před jakoukoliv další publikací svých prací zkusil ještě zameditovat nad otázkami života, vesmíru a vůbec.
Proč musí mít vždycky každý fantasy hrdina meče na zádech?
Sociálně uvědomělý trpaslík.
Je to tedy trochu zápletka založená na hlouposti jedné z postav.
No a postavu, která do děje nevnáší nic než své zbytnělé ego, nezachrání ani to, že je chlap i ženská zároveň.
Co dělá ve fantasy slovíčko "oops", prosím vás?!
Já mám takový návrh, jo? Co kdybysme z té povídky vyházeli všechno kromě ukecaného, vševědoucího Oka? Ona by se ta povídka totiž moc nezměnila.
Takže doporučuji si vzít svých pět nebo šest švestek a své krásné svalnaté mužské tělo (případně ženské se zadečkem jako třešničkou na již tak lahodném dortu) přesunout na jinou uměleckou oblast.
Prosím nepíšte o skvelých spisovateľoch. Nedá sa to čítať, pokiaľ nie ste skvelý spisovateľ, ale kedy by ste ním boli, už by ste nemali potrebu o skvelých spisovateľoch písať.
Doufám, že nejsi majitelem lihovaru, neboť by se dalo usuzovat, že povídka byla napsaná za účelem zajištění většího zisku z prodeje.
Přechodníky i archaismy jsou poměrně složité, co ale složité není, je shoda podmětu s přísudkem, zopakujte si ji prosím.
Poviedka nesmie končiť trojbodkou. Vymažte ich pre istotu všetky.
Tahle povídka by mohla vyhrát cenu v soutěži „chaos roku“.
... ale poslední čtyři stránky to je prostě kolosální mindfuck, ve kterém se nelze vyznat.
Prvky fantastiky sú použité ako dynamit na trhanie fialiek.
Patnáctimetrový obr zmenšující se proto, aby se mohl pomilovat se svou slečnou, to bylo moc i na mě.
Bože môj! Toto sa mi nepáčilo! Nebavilo ma to! Liezlo mi to na nervy! Na štvrtej strane som dúfala, že to buď skončí, alebo že mi niekto povie, že to už nemusím čítať!
Nicméně nadvláda podstatných jmen nad ostatními slovními druhy mi docela vadí.
Stránka jednoduchých holých vět průměrně tak o třech slovech v soutěži uspět nemůže.
Variace na téma "sepiš první blbost, co tě napadne, hlavně ať něco je".
Celkově je vesmírný eko námět kvalitnější než deset Avatarů dohromady.
Alespoň to není o upírech a vlkodlacích. Tolik o pozitivech povídky.
Člověče, vy píšete dobře, ale takový kraviny!
Vymazať drtivú väčšinu výkričníkov a viet s tým súvisiacich. Obzvlášť tie výkričníkové rodiny.
Vyhoďte ty zbytečné vysvětlovací pasáže a pište méně jako Wikipedie a víc jako tvůrce beletrie.
A úvodní věnování je tam proč? Takovou povídku bych věnoval leda někomu, koho nemám moc v lásce.
Variací na téma „jak se ošklivé nadměrně vyspělé lidstvo zničí a jenom pár vyvolených jedinců zůstane, aby obnovili rasu“ je už tolik, že jedno z nich zpracoval i Nohavica!
Jen blb vyzradí pointu už v názvu.
Po jazykové stránce nejvíce bodů strhávám za otazníky, kterými zcela nesmyslně končí zhruba polovina vět?
Nevěřil jsem, že to slovní spojení někdy použiju, ale po třetí stránce z devatenácti musím hlásit, že se jedná o excelentní případ slovní onanie.
Mám silný dojem, že veškeré vaše povědomí o magii vrcholí hrami Heroes of Might and Magic.
Navíc má autor fascinující sklony tvořit všechny věty tak, aby ve výsledku připomínaly spíš nákupní lístek než nějakou formu příběhu.
To je ale blábol!
V ideálním případě dejte svou povídku nejprve někomu přečíst, aby vás upozornil, že jí některé věci chybí. V tomto případě například příběh.
Dobrý nápad je využití japonských reálií, nicméně nakonec působí, jako když jste se všechno, co víte o Japonsku, naučil z Kill Billa.
Příště tedy až budeš psát o něčem, o čem třeba úplně všechno nevíš, doporučuji použít strýčka Googla a tetičku Wiki.
Také interpunkci je zajisté líto, že v této povídce nemá takové slovo, jaké by si jistě zasloužila.
To má ale hlavní hrdina šikovný vak, kolik se mu tam toho vejde.
Tento druh příběhů zdá se mi poněkud ohraným.
Úvodní scéně by se možná zasmálo pětileté dítě, ovšem jen kdyby byla zfilmovaná, hrál v ní Mr. Bean a doprovázely ji legrační zvuky.
Román, nacpaný do povídky => zmíněny jen důležité body => působí to jako šipkovaná nebo šifrovačka, od stanoviště k stanovišti, od vědmy k Harthovi, od kohoutka ke slepičce.
Právě kvůli povídkám, jako je tato, mají porotci literárních soutěží jako tajné znamení na čele vytetovaný mezerník a okolní tlačítka.
Související příspěvky:
Ještě jsem si vzpomněla na něco málo z hodin českého jazyka. Sloh byl na základce chudáček, známkovala se leda gramatika a jak se to paní učitelce líbilo. Smutná obdoba tělocviku. Neučit, nebo jen náznakem, ale známkovat výkon.
Co mi ale utvělo v paměti, bylo spravedlivé snížení známky, pokud žák vyprávění zaměnil za popis události, to mu pak nepomohla ani kdovíjaká barvitost a použité prostředky.
Stejně tak jen velmi výjimečně, pokud vůbec, skousnu povídky s vypuštěným koncem. Sama s tím mám problémy, takže možná proto podezřívám autory děl typu - čtenář není blbec, všechno se mu nemusí předkládat po lopatě, domyslí si - za produkty lidí s podobnými problémy. Jak říkám, jsem pod vlivem vlastní neschopnosti, ale prostě vím, jak se s chutí dá rozepsat, ale jak se těžko celý příběh ukočíruje a zakončí.
A o něčem jiné - v onom roce 2007 mě nejvíc z nominovaných zaujala povídka Koboué, (snad je to správně), která květnatě plynula do poklidného konce. Už jsem si myslela, že je všechno jasné, když mě z jistoty vyvedl pěkný kopanec a následný kotoul. Přála jsem jí vítězství.
Tak zrovna Memento bych jako důkaz příběhu bez pointy, v tomto případě ve smyslu nečekaného vyvrcholení, neuváděl ani náhodou. Memento mělo jednu z nejlepších point, jakou jsem kdy viděl. Odlišný styl vyprávění vypoitnovaný příběh naopak ještě zesílil.
Řekl bych, že tvé přirovnání je jen z půli pravda. Napsat dobrou povídku, za kterou by se neskrývala nějaká pointa, rozhodně bude mnohem těžší, ale není to podle mě handicap. (Teď rozhodně nebudu mluvit o sobě, moje povídka opravdu není nic extra) Je to spíš porušování pravidel, zaběhlého řádu, což u 99 lidí ze 100 skončí katastrofou, ale je tu ten jeden člověk, který se s tím dokáže poprat a může tak vzniknout něco, na co se určitě nebudeš dívat jako na skvělého sportovce bez nohy. (Samozřejmě bych chtěl být ten jeden člověk, ale nejsem). Zkusím vypotit nějaký příklad, nevím zda se se mnou shodneš, ale třeba taková první povídka o Zaklínačovi, ve které má Geralt za úkol odčarovat strigu, tak tam jsem nenašel jinou pointu než, že odčaruje strigu, to mi nepřijde moc jako pointa. A druhý příklad, napadlo mě Nolanovo Memento, které s retrospektivním způsobem vyprávění zametlo po svém a jak to dopadlo.
Povídka bez pointy? Možná bych to řekla jinak. Pokud budeš atlet bez nohy a budeš hodně trénovat a mít talent, můžeš běhat skvěle na paralympiádě (myslím tím české povídkové soutěže). Pokud budeš extra dobrý, dostaneš se i na soutěže zdravých a můžeš dobře bodovat (třeba ti to někdo u nás i vydá v nějakém sborníku). Ale olympiádu a mistrovství světa nevyhraješ. Takže pokud chceš psát povídky bez pointy, klidně piš. Ale je to jako kdyby sis dobrovolně tu nohu uřízl a nemusel.
Kdosi mi tam vytkl, že mi chybí pointa, což vím, že je u povídek běžné, že mají nějakou pointu atd., ale zase bych neřekl, že je to nutné. I když vím, že někteří se v každém díle snaží hledat nějaký smysl, tak podle mě to pro dobrou povídku není nutné. Jinak jako bych se s velkou částí porotců shodnul ;) a některé komentáře byly poučné ;)
Pockej, tohle me zajima. U ceho ti treba prislo, ze porotce byl mimo?
Jako ja uznavam, ze my porotci jsme docela casto mimo (a mame totalni nemoc z povolani... tj. vidime chyby i tam, kde nejsou), ale zas na druhou stranu mame i docela casto pravdu;)
Taky mi některé kritiky přišly docela mimo, jiné byly zase dobré (a tím myslím i ty záporné ). Proto je škoda, že u toho nejsou jména, člověk si pak nemůže udělat názor na to, kdo tomu zhruba rozumí, čí názor respektovat a kdo je docela lamka.
Pravda je, že mě kritika druhých taky někdy poměrně rozčiluje, ovšem snažím se nad to povznést. Někdy přiznám i hodně ostrou výtku, jindy mi to přijde jako porotcovo šlápnutí vedle. Ale co, poslechnout si všechno, zvlášť když člověk začíná psát, je ku prospěchu. Postupně člověk sám zjistí, jakou má jeho tvorba kvalitu (nekvalitu) a už k tomu nepotřebuje stůl porotců :)
Nesouhlasím, porotci sami psali, ať jejich reakce bereme s rezervou. Když mi někdo do komentářů napíše, že bych raději neměl psát vůbec, neboť mé povídky jsou příšerné, že se stále opakuji, a mám špatnou slovní zásobu, zasměji se tomu, zkusím se poučit a příště to napsat lépe.
K čemu je hodnocení, kde by mi každý napsal \"Bylo to celkem dobré, Hodnocení: NE\" nebo \"Píšeš docela hezky, ale moc mi to nesedlo, Hodnocení: NEVIDOUCÍ\"?
Raději si přečtu krutou, ale upřímnou pravdu, než milosrdné žvásty, ze kterých nemám zhola nic.
Velmi by ma zaujimalo, o ktorej poviedke sa tu bavime?
Ktory konkretny vyrok podnietil naduzivanie vyrazu \"hloupy\" v prispevku?
Ktory porotca si dovolil tvrdit, ze je dokonaly, a nie ze prezentuje svoj osobny nazor?
Hanba porotě. Hloupě urážíte mladé autory. Vaše výroky jsou hloupé. Vypadá to, že jen vy jste dokonalí. Hanba vám.
Jsem ráda, že moje hodnocení přijímáte vcelku s povděkem, i když si mnohdy servítky neberu, a díky za pochvalu. Autoři z dvanáctky, kteří nedostali moje hodnocení v prvním kole, ho dostanou s druhým kolem. A kdo z nepostoupivších by ještě měl zájem a dosud mi nenapsal, ať se mi ozve na mail aquila@altar.cz, zařadím si ho do fronty. Příští týden ale budu v nemocnici na operaci, tak na maily nebudu moct reagovat.
Aha - tak mě v tom komentáři, jak je psaný bez diakritiky, nějak nenapadlo, že to drtivá väčšina bylo napsané ve slovenském hodnocení. To bych samozřejmě taky vylítla jako čertík z krabičky.
Ad hustoprogram: Tady na Palantíru si kdykoliv můžu zvětšit písmo. A mám defaultně nastavenou takovou velikost písma a takový rozměr okna, který mi zpravidla postačuje. Jak zvětším ty blechy v hustoprogramu? A uložím do defaultu?
Tady na Palantíru mi funguje kontrola pravopisu, takže když si všimnu podtržení, můžu poslepu napsané slovo s překlepem opravit. Funguje něco takového i v hustoprogramu? Nikdy jsem si žádného podtržení nevšimla. Je tam sice v nástrojích Kontrola hodnocení, ale nevypozorovala jsem, že by měla za následek nějakou akci, když na to kliknu, menu zmizí a naprosto nic se neobjeví, nezvýrazní, nezmění - aspoň já to nevidím. Ale tohle je dabata mimo rámec Palantíru. Harvovi jsem o problému, že nemůžu změnit nastavení a default, psala.
Heh, to jsi vystihla dobře, tu drtivou většinu! ;) Ve slovenštině se to nepoužívá? Ráda se poučím.
Jinak se musím zastat Hustoprogramu, je tam úplně normální formulář na vyplňování, asi jako tady na Palantíru - a není na něm nic špatného, až na to, že neumí formátovat text - to je ale asi dobře, protože jinak by se to při rozesílání autorům asi dost prasilo.
Drtivá většina je v češtině celkem běžná fráze. Z matematického hlediska (teorie množin) je to doplněk k zanedbatelné menšině.
Jinak porotců se musím zastat, myslím, že většina píše posudek rovnou do speciálního vyhodnocovacího programu, což je databázová aplikace naprosto nevhodná k editaci textů. Psát do něj cokoliv delšího než pět slov je, aspoň pro mě, desetkrát horší než pracovat například s Notepadem. Navíc je něco jiného, když člověk píše v poměrně velké časové tísni pár desítek téměř soukromých vzkazů, které se nikde zveřejňovat nebudou, než když posílá článek určený kpublikování nebo příspěvek do soutěže.
Budiz. Nebudeme teda pouzivat zips ale zdrhovadlo (ci co za paskvil to ma byt) a do presiene si nepostavime botnik ale skrinku na topanky. Asi som si tym detstvom vo federacii prilis stara, aby som niektore vyrazy bola ochotna akceptovat.