Vangelis: Mythodea

   Vangelis je ve světě hudby pojem, fenomén new age, tvůrce filmové hudby, všestranný skladatel, který už od sedmdesátých let vydává jedno album za druhým (vydal jich už několik desítek) a který si drží místo mezi nejlepšími a nejznámějšími instrumentalisty a komponisty vedle takových hvězd jako je Angličan M. Oldfield a Belgičan J. M. Jarre. Muž, který filmové diváky ohromil doprovodem k filmům jako "Chariot of fire" (za hudbu k tomuto filmu dostal populárního Oskara), "Bounty", "1492", "Blade Runner" se na začátku nového tisíciletí uvolil napsat a natočit hudbu pro misi NASA- 2001 Mars Odyssey. Album pak pojmenoval Mythodea.
   
    "Věda a mytologie byly náměty, které mě fascinovaly od raného dětství," praví rodilý Řek v bookletu, "poslouchal jsem takovéto příběhy od rodiny a lidí kolem. A nevím, jak to začalo, ale začal jsem si je pamatovat. Během času jsem zjistil, jak důležité je pamatovat si, pamatovat si nejpřesněji, jak jen mohu. Je jisté, že je to uvnitř - všechny lidské příběhy po všechen čas zakódovaný evolucí a vesmírem - v nás hluboce zakořeněno. Uran a Geae, bitva titánů, unesení Europy, Argonauti a zlaté rouno, Theseus a Minotaurus, Herkules, Sirény a Nymphy, rudá planeta Mars s jejími dětmi (satelity) Phobosem a Deimosem, Athénin olivový strom, devět múz, které sledují vše toto a mnoho dalších. Byly a jsou příklady míst, kde putuji, když píšu hudbu. A po celý čas si pamatuji... Odhaluji, odkrývám něco jiného. Tak pak je Mythodea malým kouskem tohoto vesmíru, kousíčkem mého spojení s pamětí, která může být silnější než znalosti, kdykoliv dáme souhlas, aby tomu tak bylo."
   
    Deska Mythodea je velmi podobná desce předchozí, "El Greco", která byla poctou významnému řeckému renesančnímu malíři, tvořícího především ve Španělsku. Deska má podobný sound, atmosféra je podobná a i výčet nástrojů by byl téměř stejný. I na tomto albu vystupuje vedle jeho elektrických kláves, (Londýnský metropolitní) orchestr a sbor (Řeckého národní opery) a sopranistky (Kathleen Battle a Jessye Norman).
   
    Deska je rozdělena, jak už je u Vangelise poslední dobou zvykem, do Introduction a deseti Movementů. Introduction, jakýsi úvod do desky, kde zazní bouře elektrických zvuků, předznamenávající start, spojený s odpočítáváním, v prvním movementu, kde se rozjíždí orchestr spolu s řeckým sborem. Toto spojení vytváří dojem, že něco obrovského putuje nahoru do nebe, anebo naopak, že se mohutná loď odtrhává od bezpečí břehu. Tento dojem umocňují cyklicky se opakující motivy skladby. Druhý movement je uveden duněním bubnů ke kterému se postupně připojí mužský a ženský sbor a v těch správných okamžicích se přidává mohutná síla orchestru.
    Movement 3 zní jako volání z dálky. Začíná pomalým sólem na strunný nástroj a pak nastává okamžik učarování, kdy se vám ženou slzy do očí - nastupují obě sopranistky. Čtvrtý movement je nejdelší skladbou na albu (13:42). Připadá jako chvalozpěv na (nebeský) oceán. Do plné mohutnosti se dostává jak orchestr, tak sbor a sólistky, pak všechno pomalu utichá, znějí harfy, sbor zní jako vzdouvající se moře a pak se znovu probouzí k životu jako burácející bouře. Z pátého movementu mám pocit, že jde o západ slunce, kdy zlatý kotouč ulehá do vln.
    Další skladba má tajemný úvod. Možná jako když se objeví Luna mezi mraky. Zní překrásný soprán jedné ze sólistek. Sedmý movement začíná razantním nástupem orchestru, dočkáme se v ní několika nečekaných zvratů v melodii. Voní dobrodružstvím. Oproti tomu další skladba je návratem k původnímu ději.
    Devátý movement je jedna z nejsilnějších skladeb. Sopranistky v ní spojí své síly. Je to jako vidina domova. Poslední movement je stejný jako první. Jsem si jist, že symbolizuje šťastné přistání na planetě (v Ithace).
    Mythodea je pro mě vlastně zhudebnění pocitů, které musel mít Ithacký král Odyseus na své dlouhé cestě domů.
   
    Toto album není ničím bombastickým, přelomovým (ono při takovém množství alb pokaždé také neobjevíte Ameriku). Zařadil bych ji někam do Vangelisova průměru, ale přesto stále ční nad ostatními komponisty svým smyslem pro monumentálnost. Pokud jste jeho fanoušky, rozhodně vás doprovod k marťanské Odysei nezklame. Pokud už nic jiného, určitě stojí za poslechnutí.
   
    Těžko vybírat ukázku z Vangelisova alba. Nakonec po dlouhém rozmýšlení volím pro mě emocionálně nejsilnější skladbu: Movement 3.

Album: Vangelis - Mythodea (Music For The NASA Mission: 2001 Mars Odyssey)
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 62:45
Skladby: Introduction, Movement 1, Movement 2, Movement 3, Movement 4, Movement 5, Movement 6, Movement 7, Movement 8, Movement 9, Movement 10
http://vangelismythodea.com