Reportáž z Fénixconu 2008
Víkend od 5. 12. od 7. 12. 2008 patřil v hotelu Avanti fantastice. Sešla se tam špička českých a slovenských autorů fantastiky, legendární přednášející a showmeni, ke které se skromně připojilo i několik redaktorů Palantíru (jmenovitě Cellindra, Merlin, Alyssa a Harv).
Sedíme ve vlaku na Prahu a
dáváme sbohem našemu poslednímu letošnímu
conu, který se opět neobyčejně vydařil.
Fénixcon se tentokrát nesl v duchu dichotomie muž a žena. Můžeme bez mučení prohlásit, že kdo nepřijel, prohloupil.
Program se po roční přestávce opět konal v příjemných prostorách hotelu Avanti. Velké společenské foyer plné pohodlných křesel se v průběhu dnů stalo svědkem řady setkání, družných pitek a bouřlivých diskuzí.
Většina programu těžila z rozporů, sporů, shod a neshod mezi muži a ženami, zejména ve fantastice. Také výjimky byly neméně zajímavé – Vlasta Talaš nám slovem i obrazem přiblížil letošní birminghamský Discworld Convention (a taky jste mohli naživo zahlédnout jeho dvě krásné dámy - Míšu a Julii), na zeměplošské téma proběhla ještě tradiční beseda a čtení Jana Kantůrka s křtem audioknih (kde podle očitých svědků zpestřoval program alkoholem náležitě posilněný JWP). Dostalo se i na doslovný souboj pohlaví v historickém šermu se skupinou Cavalieri Moravi vedenou charismatickým Robertem Waschkou. Ten se rozhovořil o veleúspěšných šermířích v sukních a mimo jiné jsme se dověděli, že muži měli velké štěstí, že nepřišli o svůj status bojovníka.
Velký zájem byl i o přednášku Petry Neomillnerové, která si údajně předem slíbila, že se nebude uchylovat k přisprostlým vtípkům a slib opět nedodržela, k velkému obveselení diváctva. Z milostných avantýr elfů, upírů a podobné havěti pak nezůstalo nic skryto.
Během fénixu také došlo na schůzku zástupců Fandomu a drobného vzorku fandomové mládeže, která byla poprvé (k naší hluboké nelibosti) označená jako neodinos. Debatovalo se nad smyslem bytí, bití a nebytí Fandomu. O tom, co by mohl dělat, jak by to mohl dělat a o tom nejdůležitějším, kdo to bude dělat.
Saša Pavelková si připravila podařený sestřih filmových scén, kde se muži a ženy škádlí jako psi a kočky a kde ani svátost manželská vám nezaručí pravidelný a bezpečný sex.
Již tradičně se ani v největším sále nedostávalo
židlí na estrádě conanologa Nalima Lidochaze, kde jste se mohli dozvědět, co má
společného barbar Conan, Kája Ma
A to už hrozně dávno, musim poznamenat :) Já jsem si pod výrazem mucka představovala vždycky metrosexuálního elfa, co si barví vlasy.
Ba ne, mucka, jak ji používáme v našem kulturním kontextu (nejsouce gothiky, industriály ani whateverthisis - prostě mezi normálními lidmi) - a v našem článku - je opravdu žena, v tomto případě žena určená, svolná a implicitně vybízející k muckání.
První takovouto entitou byly elfí mucky (v době, kdy člověk ještě gothika na conu nepotkal), neboli elfinky (Martin Koutný razí název Legolasky, i když v jeho případě nejde ani tak o vzhled jako spíš o literární preference), následně se přidaly gothické mucky a už to jelo (viktoránské mucky, manga mucky, lolita mucky, emo mucky, atd. ad infinitum.). Na muže jsme tento výraz přenesli až později (zhruba okolo doby, kdy Miles hrál jednu mužskou elfí mucku v dračáku), a to zejména na muže, kteří odpovídají výše uvedené definici. Jenže na ty narazíte (na rozdíl od ženských mucek) málokdy.
No a jak vidíte z Merlinova příspěvku, tento výraz si žil vlastním životem a v určité komunitě se už přenesl výhradě na muže.
Jasně, ale tady to spíš bylo myšleno, jak to říkám já. Protože moc gothický/industrialní/EBMačkový/cyberpunkový chláplků k ňuňání jsem tam neviděl.
Echm, trochu tě opravím :o) Nejedná se o ženu, ba právě naopak :o)
Definice na jednom NYXím klubu: \"Kdo/co je MUCKA: ... gothicky/industrialni/EBMacky/cyberpunkovy apod. chlapek k nunani\"
:o)))
Mucka je lepá ženština většinou navlečená od něčeho upnutého, přiléhavého a odhalujícího.