Neprobádané končiny inspirace, díl 2. – Originalita ve sci-fi

Psaní je nevděčný koníček i povolání. Není jednoduché se prosadit a vybočit z řad tisíců jiných autorů. Jak si vybrat dosud neobehrané, originální a zajímavé téma? Existuje ještě vůbec něco takového?

Sci-fi

Dvě vesmírné lodě po sobě střílejí z laserů, unikají do hyperprostoru, odvážní kolonisté se utkávají s agresivními mimozemšťany, kteří chtějí ovládnout lidstvo… Zívnutí. To vše už tu milionkrát bylo.

I povídka tohoto typu může samozřejmě být dobrá, ale má to mnohem těžší – nebude totiž originální, a tak musí nedostatek invence vynahradit jinde. Třeba strhujícím vyprávěním, perfektně prokreslenými, věrohodnými charaktery..., ale většinou se to nepodaří.

Jak napsat novátorskou sci-fi dnes, kdy se většina staré sci-fi buď stala skutečností, nebo ukázala jako nesmysl? Takřka sisyfovský úkol, ale nikoli nemožný. Stačí si uvědomit, co zkratka sci-fi vlastně znamená – science, věda, a fiction, fikce. S druhou částí autoři zpravidla potíže nemívají.

Ale co s tou vědou? Nepřeberné množství možností nabízí například kvantová fyzika. Ani odborníci v ní dnes místy nemají zcela jasno, takže je možné si v rámci šedých míst téměř (zdůrazňuji: TÉMĚŘ! :-)) dle libosti zavymýšlet. Otázky jako kvantový počítač, červí díry či kvantová reinkarnace stále visí ve vzduchu. První dva zmiňované prvky byly sice již využity mnohokrát, ale lze se na ně zaměřit z bezpočtu různých úhlů pohledu - společnosti, pro niž je jejich využívání již běžné, vědce, který bádá v těchto oblastech, hrdiny, jenž nalezne nečekané důsledky objevů...

Můžete si i do stávajících teorií dosadit vlastní prvky. Vědci pátrají po hypotetickém Higgsově bosonu. Dejme tomu, že by neexistoval a místo něj se objevily jiné částice s odlišnými vlastnostmi… Jakými? To už je na vás. Ale zase moc nepřehánět, prosím. Čtenáři nesedne něco, co je očividný nesmysl. Musíte povídku napsat tak, aby aspoň trochu uvěřil, že skutečně víte, o čem píšete – proto byste o tom opravdu něco vědět měli. Nemusíte být génius či vystudovaný odborník, stačí zájem a určité již nashromážděné znalosti. Vydává se spousta knížek na hranici populárně-naučné literatury a publikací pro studenty daného oboru, které by vám v tom mohly pomoci.

Pokud se vám už z pomyšlení na fyziku dělá zle nebo ji opravdu nedovedete pochopit, jsou tu třeba biologie a medicína. Je libo nový léčebný postup s ohromujícími nežádoucími účinky? Či snad nový nebezpečný invazní druh? Fantazii se meze nekladou…

Co takhle aplikovat evoluční proces na umělou inteligenci? Nebo učinit převratný objev v psychologii či neurologii, která stále zůstává jedním z nejzáhadnějších medicínských oborů? Nalézt sociologický vzorec umožňující do značné míry ovládat dav a podle potřeb ho zklidnit, nebo naopak vyvolat umělé nepokoje?

Každou chvíli dnes slyšíme: Za x let bude uveden do praxe ten a ten lék, postavena ta a ta budova, vyslána ta a ta vesmírná sonda… Budoucnost se zdá tak trochu nalinkovaná. Ale opak je pravdou. Něčím jsme si jistí, někdy jindy však nemáme sebemenší tušení…

Sci-fi může těchto volných míst překrásně využít a nabídnout čtenářům příběh, který je ohromí, přiměje v úžasu kroutit hlavou a říkat si: „No tohle. Co když to bude pravda…“

Nebo si můžete začít vymýšlet víc a stvořit třeba alternativní realitu - dejme tomu svět, kde se místo letadel hojně využívají vzducholodě nebo stále funguje potrubní pošta. Základ sice není už příliš originální (stačí zmínit např. filmy Svět zítřka a Brazil), ale můžete na něm vystavět vlastní originální spekulace a důsledky těchto změn. Tady už se pohybujeme na hranici fantasy, případně v subžánru steampunku, ale kdo říká, že se různé žánry nedají hladce a zajímavě propojit?

Jak už jsem zmínila u fantasy, důležitou roli u originality hraje nejen nápad, ale i jeho zpracování. Americký sci-fi spisovatel Murray Leinster napsal povídku jménem Demonstrátor čtvrtého rozměru, kterou postavil na zdánlivě obehraném tématu – stroji umožňujícím replikovat v podstatě jakýkoli hmotný objekt, který se do něj vejde. Takových mašin už tu bylo. Ale povídka je tak vtipně napsaná, že není možné se u ní nesmát. Popravdě, čtenáři by měla být spíše podávána s varováním před namožením bránice. Takové povídky, i kdyby byly na podobně známé téma, budou v každé soutěži (pokud nebude v zadání požadovat vyloženě vážné příběhy) vítána. Nejsem sice porotce, ale i jako obyčejný čtenář si ráda občas oddechnu a zasměji se u něčeho tak humorného.

I když třeba nemáte smysl pro humor, nezoufejte. Používejte jazyk, aktivně s ním pracujte jako s jednou ze složek literatury. Výborný, dosud nepoužitý nápad může být pohřben nudnými, otřepanými frázemi, neodpovídajícím jazykem – či do očí bijícími pravopisnými chybami. Naopak povídka napsaná jí odpovídajícím jazykem (pokud možno bez chyb) snáze zaujme čtenáře. U děje s rychlým spádem používejte krátké až úsečné věty, žádné složité formulace. Ty si můžete dovolit právě u pozvolnějších scén. Kyperpunková povídka v první osobě asi nebude psaná přísně spisovným a vzletným jazykem, zatímco snově laděná pocitovka by zřejmě přestala být sebou samou, jakmile by se hemžila nespisovnými, slangovými a přejatými výrazy.

Aktivně pracujte se všemi složkami literatury, které vás napadnou – tématem, příběhem, dějovou linií, jazykem, postavami… I když to může znít zvláštně, i řemeslná práce vytváří značnou část originality. Jistě, když někdo upadne do vlastního stereotypu a píše už jen řemeslně, má to na originalitu povětšinou dost špatný vliv. Ale přemýšlením o tom, co jste napsali, jak jste to napsali a jak by se to mohlo vylepšit, nikdy nic nezkazíte. A ve sci-fi je mj. užitečné mít už v žánru něco načteno, abyste v dobré víře, kdovíjak originální námět máte, nepsali něco, co už mnohokrát zpracoval někdo před vámi.

A především nechte pracovat svou vlastní fantazii, jakou nemá nikdo jiný. To ve vašem pohledu a jeho představení čtenářům by měla být originalita.

Vždyť o čem jiném je fantastika, než o lidském úžasu a neustálém rozšiřování obzorů?