Erin
Literatura > Povídky > Vidoucí 2002
| 31. 12. 2002 19:39:57 | autor:
Erin
Na ostrově v dáli svěží
Těžký hřích tam zhusta leží
Země sněhu zimy plna
Byla zradou přepadena
Král starý vlídně dlouho vládl
Ke stáří více spící sláb
Tak lehce přišel k trůnu syn
Toulavé ženy syn vdovin
Těžká zbraň a krutá zloba
S úsměvem sleduje vdova
Peněz jídla všeho hoj
Venku zuří lítý boj
Každou dobu pátý den
Z poddaných jeden vyvolen
By pohostil vznosně vdovu
By se zavděčil královu dvoru
Zlosyna hostí starý král
Talíře nosí rvát se bál
Tvář bledá pohled vlčí
Příchod své dcery nepromlčí
Havraní vlasy padají ku pasu
Bledá líc co květy lotosu
Pásek ji váže víc než třeba
Král oči úží ach dcero běda
Mág v zkrvavené míse věští
Že do záhuby do neštěstí
Bledost krásy směle spěje
Však králův dech se nezchvěje
Zhurta hned teď na místě
Nabídne zem nevěstě
Nabídne jí moc krev vládu
Nabídne smrti pro armádu
Dívka tam bledá nedýchá
Z domu rychle pospíchá
Na koni chytit se vraném nechala
Života naděje šedna klesala
Ve věži v době zásnuby
Co v hrobě svíčky planuly
Uplakané to rubíny
Sešlé to oči dívčin
Víže mu skála nohu druhou
Přeskočil jinoch horskou struhou
Víže mu lesík nohu první
Přeskočil jinoch hřeben skalní
Dva tmavé světy palčivé
Dvoje oči uhrančivé
Běží běží krajinou
Letí letí za milou
Chůva už je na marách
Dívka ještě oči v snách
Když milého spatřila
Zbystra všechna ožila
Nezastaví nepostojí
O život milé se bojí
Za nimi armády řady
Má jinoch ještě bratry tady
Tak dostanou se pěšinou
Za zkrvavenou pustinou
K vlnkám moře bílé krajky
Zblízka vidět lodě vlajky
Nasedají nečekají
Milou sobě unášejí
Švarní bratři srdce planou
Chrání pannu bratru vdanou
Nepočkají nespočinou
Divoce jim oči planou
Jedou letí v moře dál
Za zády zůstal jim sám král
Tečka malá na obzoru
Vzdalují se tomu moru
Skvrna malá před nimi
Co vidět malou jeskyni
Skvrna jako černý pták
Zvětšuje se na oblak
Už uprchlíci jásají
Zemi novou milují
Vystoupili nemeškali
Stromy sobě narubali
Nečekají nestojí
Hradu sobě stavějí
Jako bílé holubice
Nechtějí už domů více
Jak obláčky bělené
Žijí spolu manželé
Uplynul rok druhý třetí
čtvrtý pátý za ním letí
spěchá šestý za sedmým
v osmém oko uzří dým
Zapomněli zemi svou
Neznají už tu rodnou
Milovanou krajinu
Co chytla krále při činu
Jede jede loďka k nim
Král šeptá bratřím:,,Zhyň!"
Už spouští kotvy přistává
Přítel bratřím zamává
Už objímá se země pán
S hostem co dál je zván
Nese šťastnou novinu
Že král už nechce rodinu
Nese nese zprávu dvojí
Druhou už však nevypoví
Že král čeká doma s jedem
Že pohrozil mu ostrým řevem
Netuší tři slunka jasná
Že není není země krásná
Domoviny šírý kraj
Kde volá král:,,Vojsko hraj!"
Tuší ale nevěsta
Že král hostinu uchystá
Tuší bledá nepoví
Že slunka vidí na dvojí
Už svícen jasný k cíli blíž
Že nese plachta nese kříž
Nevěsta tváře bledá
Zradu tuše slunkům běda
K hradu krok co krok
Pomalu se spěchá skok
Mládenci táhnou za sebou
Panenku milou nebohou
Již vidí dívka rubíny
To střely z hradní vitríny
Vidí pláče křiku mnoho
Bolestná to páně noho
Vidí křičí pláče více
Bolestné to páně líce
Vidí dýchá nekřičí
Tělo z věže vystrčí
Jak střela v srdci dívčině
Krvavá smrt je v planině
Bolí ji hlava se rozskočí
Když druhé tělo otočí
Bolí ji bolí srdce troje
Když dívá se do lítého boje
Bolí ji bolí dušinka
Kde třetí leží nespinká
Stojí tu panna z kamene
Oči jí svítí plameně
Král si ji k sobě přivine
A náhle smrt ji ovane
Král si vede do vozu
A slza kane za slzu
V bratří oku ohnivém
V milého zraku nevinném
Král chce jí ruku vzít
Co by ji chtěli někdo bít
Král chce jí lásku vyznati
Jak chtěl by ji do hrobu vložiti
Jedou jedou krajinou
Najednou luny zaplanou
Zaplanou září krvavou
Kde bílé květy kříže pnou
Zbystřila dívka oka zrak
Král na čele šedý mrak
Neváhala vyskočí
A tělo se jí zatočí
Padala v bílý panna keř
Strhla se v hoře smutná řež
Utichla hora byla sama
Na keři leží rudá panna…
Na ostrově v dáli svěží
Těžký hřích tam zhusta leží
Země sněhu zimy plna
Byla zradou přepadena
Král starý vlídně dlouho vládl
Ke stáří více spící sláb
Tak lehce přišel k trůnu syn
Toulavé ženy syn vdovin
Těžká zbraň a krutá zloba
S úsměvem sleduje vdova
Peněz jídla všeho hoj
Venku zuří lítý boj
Každou dobu pátý den
Z poddaných jeden vyvolen
By pohostil vznosně vdovu
By se zavděčil královu dvoru
Zlosyna hostí starý král
Talíře nosí rvát se bál
Tvář bledá pohled vlčí
Příchod své dcery nepromlčí
Havraní vlasy padají ku pasu
Bledá líc co květy lotosu
Pásek ji váže víc než třeba
Král oči úží ach dcero běda
Mág v zkrvavené míse věští
Že do záhuby do neštěstí
Bledost krásy směle spěje
Však králův dech se nezchvěje
Zhurta hned teď na místě
Nabídne zem nevěstě
Nabídne jí moc krev vládu
Nabídne smrti pro armádu
Dívka tam bledá nedýchá
Z domu rychle pospíchá
Na koni chytit se vraném nechala
Života naděje šedna klesala
Ve věži v době zásnuby
Co v hrobě svíčky planuly
Uplakané to rubíny
Sešlé to oči dívčin
Víže mu skála nohu druhou
Přeskočil jinoch horskou struhou
Víže mu lesík nohu první
Přeskočil jinoch hřeben skalní
Dva tmavé světy palčivé
Dvoje oči uhrančivé
Běží běží krajinou
Letí letí za milou
Chůva už je na marách
Dívka ještě oči v snách
Když milého spatřila
Zbystra všechna ožila
Nezastaví nepostojí
O život milé se bojí
Za nimi armády řady
Má jinoch ještě bratry tady
Tak dostanou se pěšinou
Za zkrvavenou pustinou
K vlnkám moře bílé krajky
Zblízka vidět lodě vlajky
Nasedají nečekají
Milou sobě unášejí
Švarní bratři srdce planou
Chrání pannu bratru vdanou
Nepočkají nespočinou
Divoce jim oči planou
Jedou letí v moře dál
Za zády zůstal jim sám král
Tečka malá na obzoru
Vzdalují se tomu moru
Skvrna malá před nimi
Co vidět malou jeskyni
Skvrna jako černý pták
Zvětšuje se na oblak
Už uprchlíci jásají
Zemi novou milují
Vystoupili nemeškali
Stromy sobě narubali
Nečekají nestojí
Hradu sobě stavějí
Jako bílé holubice
Nechtějí už domů více
Jak obláčky bělené
Žijí spolu manželé
Uplynul rok druhý třetí
čtvrtý pátý za ním letí
spěchá šestý za sedmým
v osmém oko uzří dým
Zapomněli zemi svou
Neznají už tu rodnou
Milovanou krajinu
Co chytla krále při činu
Jede jede loďka k nim
Král šeptá bratřím:,,Zhyň!"
Už spouští kotvy přistává
Přítel bratřím zamává
Už objímá se země pán
S hostem co dál je zván
Nese šťastnou novinu
Že král už nechce rodinu
Nese nese zprávu dvojí
Druhou už však nevypoví
Že král čeká doma s jedem
Že pohrozil mu ostrým řevem
Netuší tři slunka jasná
Že není není země krásná
Domoviny šírý kraj
Kde volá král:,,Vojsko hraj!"
Tuší ale nevěsta
Že král hostinu uchystá
Tuší bledá nepoví
Že slunka vidí na dvojí
Už svícen jasný k cíli blíž
Že nese plachta nese kříž
Nevěsta tváře bledá
Zradu tuše slunkům běda
K hradu krok co krok
Pomalu se spěchá skok
Mládenci táhnou za sebou
Panenku milou nebohou
Již vidí dívka rubíny
To střely z hradní vitríny
Vidí pláče křiku mnoho
Bolestná to páně noho
Vidí křičí pláče více
Bolestné to páně líce
Vidí dýchá nekřičí
Tělo z věže vystrčí
Jak střela v srdci dívčině
Krvavá smrt je v planině
Bolí ji hlava se rozskočí
Když druhé tělo otočí
Bolí ji bolí srdce troje
Když dívá se do lítého boje
Bolí ji bolí dušinka
Kde třetí leží nespinká
Stojí tu panna z kamene
Oči jí svítí plameně
Král si ji k sobě přivine
A náhle smrt ji ovane
Král si vede do vozu
A slza kane za slzu
V bratří oku ohnivém
V milého zraku nevinném
Král chce jí ruku vzít
Co by ji chtěli někdo bít
Král chce jí lásku vyznati
Jak chtěl by ji do hrobu vložiti
Jedou jedou krajinou
Najednou luny zaplanou
Zaplanou září krvavou
Kde bílé květy kříže pnou
Zbystřila dívka oka zrak
Král na čele šedý mrak
Neváhala vyskočí
A tělo se jí zatočí
Padala v bílý panna keř
Strhla se v hoře smutná řež
Utichla hora byla sama
Na keři leží rudá panna…
Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 4514
Související příspěvky:
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.