Jak frikulín nedobyl Pewnost

Pewnost 1

To bylo tak… Ještě v dobách hluboké zimy a tuhých mrazů, kdy se dal tak maximálně popíjet čaj a k němu přikusovat Sendvič, začalo se frikulínům stýskat po Tmách i Norách a došlo k Velkému plánování, při kterém byla hnedle na začátku jara objevena Pewnost kdesi daleko za hradbami Brna a bylo ustanoveno, že právě tam přijde ta chvíle, kdy frikulín opustí Štatl a vyrazí na zkušenou do dalekého světa…

Před hrou
Jak se pomalu blížil konec registrace, začalo se ukazovat, že sehnat dostatečný počet členů by mohl být nečekaný problém – nakonec se ale podařilo potvrdit sestavu z podzimní Krtčí nory (Anežka, Veronika a já) a konečně po několika marných pokusech naverbovat i Maga – a tím pádem jsme získali i nečekaný komfort v podobě zázemí přímo na koleji v Olomouci (za což jsme později byli ještě hodně vděční). Tým byl tedy konečně přihlášení schopný a jako 33. v pořadí jsme už jen čekali, s jakými veselostmi se nám orgové ozvou…

Brno: (5:50 - 6:55)
Nelidsky brzo jsem se pak v den plánované zteče Pewnosti vypotácel z potemnělé koleje, zjistil že venku je slušná kosa a prší, ale o půl šesté jsem už jsem byl jakž-takž při vědomí na hlavním nádraží a vyhlížel Veroniku. Nejdřív se kolem nořili jen Krtci, pak se naštěstí objevil i jeden frikulín, takže brněnskou část výpravy jsme tímto zkompletovali a vyrazili za olomouckou sekcí. Mag na nás měl čekat někde na Žižkově náměstí přesně v 7:45, ale rozumně dospával do poslední chvíle..;) Naštěstí času bylo dost, takže jsme se ještě mezitím stačili vydatně zásobit proviantem i jízdenkami, provést strategickou inspekci místních Magových kolejí, zhodnotit je jako vysoce herně využitelné, a pak už se vydat obhlédnout místo startu.

Olomouc: sraz pod hradbami (8:30 - 9:00)
Srocení tu už bylo slušné, orgové se nás ujali, zavalili hromadou materiálů, Fricco dostala na ruku cejch (tuším 32:), aby nás poznali, až budou večer sbírat padlé a zmrzlé, zaujali jsme strategické místo na lavičce u cesty a Mag se nám jal předčítat nafasované pokyny. Mezitím nás navštívil velice podezřelý bezdomovec, ale až když mizel v dáli, začali jsme uvažovat, jestli to náhodou nebyl nějaký důležitý kontakt k vyřešení startovního stanoviště – pokyny byly v tomto ohledu velice skoupé a mluvily pouze o rychlosti a postřehu – což nebylo takhle po ránu zrovna povzbuzující:). Naštěstí se k nám v pravý čas připojila i Anežka, takže tým byl konečně kompletní a až do startu jsme se bavili úvahami o tom, koho nebo co tu bude hned ze začátku potřeba nahánět a chytat…

1.šifra (obrázky) (Bezručovy sady) (9:1? – 9: ??):
Ale nechytalo se. Nejdřív se mluvilo, poslouchalo a dohadovalo o systému soubojů – ale už tam Mag věštecky poznamenal něco ve smyslu – „…oni to řeší, jako by si mysleli, že na tu čtyřku (do cíle) dojdou:))“ – a byla to pravda – boj o indicie byl nakonec to úplně poslední co nás trápilo:). Pak už přišlo menší dejá-vu a velké přesuny davu, orgové začali na šňůru kolem altánku rozvěšovat nějaké papíry, akorát že oproti Noře na nich nebyla podezřelá čísílka, ale ještě divnější obrázky… Vypadalo to, že vyvěšovány budou postupně po čtvrtinách a bylo slíbeno, že když nebudeme nic vědět, ani když už tam budou viset všechny, tak se orgové smilují a prozradí umístění dalšího stanoviště… Teoreticky se tedy nikomu nemohlo stát, že by skončil už na jedničce – směle můžu prohlásit, že nám se tuhle jistotu skoro podařilo prolomit..;) Ale ze začátku vše vypadalo až geniálně nadějně… Při prvním kole vyvěšování jsme si celkem rychle vytvořili představu o tom, co by jednotlivé čtvrtinky mohly představovat – a tak jsme měli posloupnost čajová konvice (tedy pravděpodobně čajovna), zámek (hm – tak buď zámek jako budova, nebo nějaké zámečnictví, případně místo kde probíhaly vykopávky), saxofonista (tak to je jazz :), anglický slovník a slunce (nebo země) se šipkou…

Po doplnění asi tří obrázků do poloviny - v druhém kole vyvěšování - vykrystalizuje ze sílících úvah, které ukazují na nějaká místa ve městě, Anežčin naprosto geniální závěr – doluju z našich olomoučáků, jestli nevědí o nějaké pěkné jazzové kavárně, nebo tak - to ale k ničemu nevede – načež Anežka prohlásí: „Jazz Tibet Club“. To je blesk z čistého nebe, vrháme se k mapám, ověřujeme, že dokonce i na plánku od orgů tento podnik je, navíc na křižovatce s ulicí Zámečnickou, kdosi(?) si vzpomene, že v „Tibet Clubu“ je stoprocentně i čajovna, navíc Fricco usoudí, že obrázek se šipkou bude znamenat „střecha světa“ – tedy opět Tibet - a slovník má napovědět, že název je anglicky… Vše do sebe zapadá naprosto bezchybně - svoláváme tým a bleskově vyrážíme k výpadu ve hradbách, zanechávaje u altánku ještě slušný luštících dav. Akčně klušeme, po cestě znovu probíráme indicie, které perfektně sedí a kus před křižovatkou se Zámečnickou dokonce doháníme Prahory – a to je také poprvé a naposledy kdy se ocitáme takhle vepředu:). Ovšem v tu chvíli vypadá vše maximálně nadějně – otázkou zůstává jen kde přesně bude šifra.

Vrháme se k Jazz Clubu, ten je zatím nečekaně zavřený, z okna nás pozoruje podezřelý obyvatel a na mřížích visí otrhané kousky provázků – zvažujeme možnost, že šifru stačil někdo urvat ještě než dorazili první týmy – ale orgům zatím nevoláme, ostatně pár týmů tady usilovně hledá – třeba v tom bude ještě nějaký chyták… Prověřujeme indicie, komplikuje se jen čajovna – jedna je i na druhé straně křižovatky. Zkoušíme podle toho zaměřit nějaké vhodné místo, objevujeme zajímavou podobnost mezi grafickým stylem plakátu klubu, kina naproti a obrázkem s jazzem…:) Ale jinak nic. Ještě nepanikaříme, pořád jsou tu Prahory a pár dalších týmů, navíc by se tu mělo za chvíli objevit hlavní pole – rozdělujeme se, procházíme nejbližší ulice a zjišťujeme velice zajímavé zákonitosti – pokud by se obrázky interpretovaly trochu konkrétněji, lze podle nich nalézt v ulici trasu: „Jazz club“ – čajovna – solárium (pokud by poslední obrázek byl slunce) – zámečnictví – anglický secondhand (s velice zřetelnou britskou vlajkou)! Což nemůže být náhoda – Anežka zkouší vlézt do solária, ale to se tváří velice nepřístupně a nepravděpodobně. V protější Sokolské ulici objevujeme symetrickou posloupnost ve které chybí solárium, zato ale končí obrovským nápisem „Učebnice“ odkazujícím na slovník…:) Není tam překvapivě nic.

Vracíme se ke klubu, hlavní pole nikde, Prahory zmizely – vyrážíme zoufale ještě směrem do středu města, stopa se opět pozvolna ztrácí – naprosto rezignujeme a zkoušíme těžkou haluz: zamíříme k jedinému kostelu, který je z ulice vidět a má střechu připomínající slunce nebo kouli… Ukazuje se že je to Husův sbor, ale ani obrácený kalich se z něj nedá ani s nejlepší vůlí vykoukat… Mag ještě pátrá v centru, ale pak s vědomím, že jsme dávno hrubou taktickou chybou naprosto prokaučovali možnost dozvědět se řešení zadarmo na startu, voláme v největší beznaději o první nápovědu…

2.šifra (dotazník - písmenka) (Terezská brána) (?? : ?? - ?? : ??):
Jedinou útěchou zůstává, že orgové nám dávají deset minut na to, abychom si ještě regulérně vyzvedli řešení v parku kde byl start, než stanoviště uzavřou. Je tedy vyslán rychlý posel Zbyněk – a na Horním náměstí se dozvídáme, že druhá šifra je u Terezské brány… Naprosto nechápavě se tedy hrneme tam a po cestě si nevěřícně všímáme každého zámečnictví – je skoro v každé ulici..:o) U brány orgové naštěstí ještě jsou (ale nechtějí prozradit princip jedničky;), zapisujeme se někam k závěru kontrolní listiny a vrháme se s šifrou k nejbližší lavičce. Zas to vypadá nadějně – olomoučtí vědí kde hledat, takže já zkouším vyhaluzit nějaké údaje z materiálů o památkách, Anežka něco dopočítává a Veronika se Zbyňkem vybíhají do ulic. Chvíli zkouším na částečné řešení napasovat kostel sv. Alexeje, protože ‚x‘ se nám tam skoro najisto objevilo, ale jak přicházejí další písmenka teorie padá, vypadá to čím dál nesmyslněji, až nakonec Anežka prohlásí: „Pí klub Mlýnská“ a kamsi odbíhá… Ale vrací se za chvíli a dokonce s třetí šifrou:).

3.šifra (svíčka) (Pí klub Mlýnská) (?? : ?? - ?? : ??):
Celkem nám to zvedá náladu, kolem se sice už moc týmů nevyskytuje, i orgové kdesi zmizeli… Ale vypadá to, že chytáme druhý dech a pokračujeme v zavedené frikulínské tradici, totiž ze začátku se čímkoliv zdržet - aby to začalo vypadat beznadějně, rozjet se až v krizi nejvyšší, a pak mohutně dotahovat (a bojovat s časovými limity:)… S chutí se tedy vrháme na svíčku – rveme ji z kelímku, nikde žádné podezřelé rytiny ani vzory nenacházíme, ovšem spodní vrstva vosku vypadá očividně dodatečně přilepená, nastává opatrné odkuchávání, všude lítá vosk, načež se s hrůzou v očích přižene Mag a svíčku nám zabaví:).

Následně sbíráme zapalovače i zmrzačenou svíčku, zalézáme do závětří Terezské brány a začínáme veselou žhářskou část luštění – lístek co byl u šifry je z podezřelého materiálu, je tedy odsouzen k důkladnému opalování zapalovačem, následně k očazování torzem Svíčky… Jediným výsledkem zůstává zčernalý lísteček a podezřívavé pohledy kolemjdoucích, poněvadž musíme vypadat jako banda feťáků…:) Inspirován touto myšlenku zkouším očuchávat jak nebohá svíčka voní, ostatní se k tomu staví dost skepticky a mě se tuto teorii nedaří podpořit nějakou dostatečně parfémovou ulicí v mapě města - takže tahle varianta také padá. Vzpomínáme na dobré rady z manuálu Tmou – „…využili a vyzkoušeli jste opravdu všechno?“ Uznáváme že ne, a začínáme s Magem(?) očazovat zbylé papíry, které jsme od organizátorů dostali…:))) Tentokrát nám svíčku zabaví Anežka(?) a několika rozhodnými údery nože z ní vydolovává kýžený papírek – právě včas. Ještě chvíle pokusů a proužek se šifrou by byl na uhel :)

Dostavuje se druhé deja-vu a nová naděje – tohle je pro změnu situace jak přes kopírák z páté Tmou. Chvíli nadšeně opisujeme podezřelé dvojice, následně ale Zbyněk navrhuje ústup k nedaleké hospodě (u ???), což nevypadá jako špatný nápad – zima začíná být kvalitní. Anežka po cestě mimochodem poznamenává, že písmenka dají dohromady PEWNOST – to opět připomíná systém ze Tmou, s nadějnými vyhlídkami se usazujeme v hospodě za rohem, kofola i čaj rychle ubývají, ale řešení nikde – já jsem přesvědčený, že musí jít o nějakou variantu posunu o čísla z dvojice, který by se následně rozkódoval pomocí hesla PEWNOST – což nefunguje ani náhodou, potenciálně správné řešení také někdo (?) navrhuje, ale je nešťastně zavrhnuto kvůli nesedícím počtům písmenek... Takže se zvesela zkouší morseovka, beznadějné substituce, věštění z polévky… A když Zbyněk dojí už i česnečku a odbije (13. ?) hodina, uvědomujeme si, že tentokrát opravdu nemáme čas až do rána. Padne tedy rozhodnutí – a přicházíme o to nejcennější, co v danou chvíli máme – totiž první a poslední nápovědu.

4. šifra (baroni) (most) (14:?? - ??:??):
Svižně tedy poklusáváme k prozrazenému stanovišti, pár týmů tu v parku ještě kempuje, svitne jakási naděje, že snad ještě nejsme absolutně poslední - ale nemáme k tomu asi daleko:). Chvíli zmateně obíháme most, ale vzápětí odhadujeme že orgové budou v některém z hloučků dál v parku… A za chvíli už opravdu dostáváme dva listy se šifrou, černohumorné získávání cílové indicie na stanovišti v tuhle pokročilou dobu prozatím odkládáme a uvelebujeme se na nejbližším nezasněženém plácku pod stromem… Konečně to vypadá, že snad i něco vyřešíme v rozumném čase – není tu příliš co překombinovat, přepisujeme si zadání, Fricco se opět ujímá navigátorské role a měří azimuty, zavrhujeme možnost operativního oběhnutí všech potenciálních stanovišť - řešení se totiž rýsuje celkem pěkně. Než stačím dopřiřazovat poslední baronky, Anežka hlásí výsledek, zběžně kontroluju svůj postup, vypadá že spěje stejným směrem – balíme ležení a vybíháme najisto směr Hradisko.

5. šifra (obdélníčky a origami) (Hradisko) (??:?? – 17:1?):
Připadáme si zas chvíli vyloženě akčně, běžíme celou cestu, zapomínáme na zimu a klášter se rýsuje v mlze za řekou – znovu to vypadá nadějně. V polích kolem kláštera identifikujeme několik luštících týmů a dvě podezřelá srocení davu. Jedno kolem nedalekého mostu přes řeku odhaduju na zoufalé hráče pokoušící se přinutit organizátory k nedobrovolné očistě – prý se tam ale koupali jen nějací dobrovolníci:). Druhý dav je před klášterem - tam dobíhám s Anežkou, ale vypadá to jen na skupinu nehrajících návštěvníků. U vchodu v odpadkovém koši nalézám nadějně vypadající bílou papírovou tašku – bohužel se ukáže, že pochází z McDonalda a šifra v ní není:(. Svoláváme tým k válečné poradě u zastávky, Veronika provádí Velké navigační přeměřování a upravuje kurs o pár stupňů doleva. Tentokrát vychází k nějakému stromu před klášterem.

Ve stále ještě akční náladě se tam vydávám přespolním během a přesně na určeném místě nacházím nějakou skupinku – která bohužel není organizátorská. Hodný tým mi aspoň naznačí, že také řeší pětku a s tajemnými úsměvy mě ujistí, že ji určitě najdu. To zapůsobilo - vydal jsem se v klidu na procházku po cestě a ejhle, přímo pod vchodem do klášterního komplexu je ještě nějaké skryté zákoutí – potkávám tam při vyzvedání šifry dokonce další tým a zjišťuju, že se nám nějakým záhadným způsobem podařilo dotáhnout k třicátému místu – jsme dobří:))). Za mřížemi beru šifru a… No, není to pěkný pohled. Třetí dnešní deja-vu na mě doléhá s plnou silou když klušu zpět na velitelské stanoviště. Ty obdélníčky nepříjemně připomínají jednu nezdolanou kvalifikační šifru na Tmou. Nastává další válečná porada – rozhodneme se šifru okamžitě nezničit, vystříháváme jen hlavní čtverec, vytahujeme dlouho nošené vytištěné návody na origami a já v optimistickém záchvatu pevně věřím, že nás zachrání.

Po pár pokusných složení se objeví pozice, ve kterých na sebe přerušené obdélníčky pěkně navazují – ale to je na dlouhou dobu všechno. Po pár poryvech větru a zhodnocení, že šifra do pár minut nepadne, se nejbližším trolejbusem posouváme do města a podruhé využíváme komfort Magovy strategické kolejní základny. V teple a s půllitry čaje vypadá hned vše nadějněji, času už sice nezbývá mnoho, ale tak dvě stanoviště by ještě padnout mohla… Je asi (?:?), když se pouštíme znovu do skládání a stříhání … Ale nevede to vůbec k ničemu. Mám teorii, že pokud poskládáme správný tvar, poznáme to, protože NĚCO uvidíme – po seskládání větrníku, krabici a ještě čemsi, to přestává vypadat jako dobrý nápad. Pomalu se tím ale rozpadá i moje nezlomná víra v origami – zůstávají jen čtyři symetrické polohy, (které lze i jednoduše vystřihnout) ve kterých se obdélníčky hladce propojí… ale to je všechno.

Z obdélníčků se nedá dopočítat k ničemu rozumnému, ani k číslům, ani k abecedě, ani k morseovce, ani k brailovu písmu…:) Zoufale tedy tvoříme jedinečné barevné abstraktní vzory v podezřelých průsečících a vyhlížíme v nich písmena… marně. Veronice se podaří zajímavou grafickou technikou vytáhnout z řešení nákres kostela, případně hřbitova, Mag navrhuje teorii se sídlištěm a paneláky.. Anežka začíná nenávidět Japonce. Připadá mi, že musíme být krůček od řešení, ale nemám už absolutně žádnou představu, kterým směrem by ten krok mohl vést. Jen tak mimochodem zjišťujeme, že nápověda ze startu: „apuntador“ znamená „nápověda“ ..:) Pozitivní objev, ale úplně ideálně nám teď nepomáhá. Zákys vrcholí chvíli po páté – strašně dlouho nepřišel žádný nový nápad, chceme se aspoň podívat do cíle, voláme tedy naposledy orgům…

A dovídáme se, že ani to nám nebude souzeno – cílová Pewnost je pár kilometrů za Olomoucí, definitivně tedy kapitulujeme, vyplňujeme dotazník (podezřele mnoho odpovědí se v něm váže k prvnímu stanovišti:) a rozhodujeme se chytit v šest aspoň vlak ku Brnu. Na nádraží pak od jednoho z týmů zjišťujeme, že ta 5. šifra nám dnes opravdu nebyla souzena – ani kdybych nad ní seděl zbytek noci by mě nenapadlo podívat se na telefon, fakt ne… Fricco nad tím prý dokonce uvažovala, ale protože to nevedlo k rozumného výsledku, tak to zavrhla… Pewnost měla ten den jednoduše nawrch:). Ač pro nás dopadla neslavně, hra to byla pěkná, bloudit konečně někde jinde než v Brně mělo (minimálně pro mě) taky něco do sebe – jen ta první šifra pro mě zůstává záhadou – zda orgové věděli, jak moc dobře se dají ty obrázky napasovat na zcela konkrétní místa v Olomouci – nebo jestli to celé byla čistě jen naše soukromá (tedy hráčská) paranoia:). A důležitý závěr – příště už se nikdy nebudeme záměrně vyhýbat první startovní nápovědě zadarmo…;)