Haibane Renmei
Formát: 13 TV
Předloha: Doujinshi Old Home no Haibane-tachi, ABe yoshitoshi
Scénář: ABe yoshitoshi
Režie: Tokoro Tomokazu
Hudba: Otani Ko
Studio: RADIX, 2002
Seiyuu: Rakka – Hirohashi Ryou (Uchuu no Stellvia – Kazamatsuri Rinna), Reki – Noda Junko (Love Hina – Konno Mitsune), Hikari – Orikasa Fumiko (SaiKano – Chise), Kana – Miyajima Eri, Kuu – Yajima Akiko (Berserk – Rickert), Nemu – Murai Kazusa
Žánr: Těžko říci, nejspíš drama
"Neither Heaven nor Hell. It is simply Purgatory." - ABe lincoln
Ve světě, jenž je kol dokola obehnán mohutnou Zdí, přes níž mohou pouze ptáci, nosící prý na svých křídlech zašlé vzpomínky, ve skupině zaprášených a rozpadajících se budov, ve Starém domově nedaleko města Guri žijí andělům podobné bytosti zvané haibane, Šedokřídlí. Od lidí je rozeznáte celkem snadno – nejen že mají na zádech pár elegantních popelavých křídel (pravda, v zimě schovaný v křídlavicích), ale nad hlavou se jim vznáší bílá, světélkující svatozář. Posledním přírůstkem mezi nimi je drobná hnědovlasá dívenka. Stejně jako ostatní Šedokřídlí si nepamatuje nic ze svého předchozího života. Nemůže si plně vybavit ani sen, který měla v kokonu, z něhož vzešla. Rozpomene se pouze na to, že ve svém snu padala z oblohy, a je proto ostatními pojmenována "Rakka" (pád). Rakky, stále ještě zmatené úplně cizím prostředím, v němž se náhle ocitla, se ujme starší Reki…
Haibane Renmei, ve volném překladu Federace Šedokřídlých, je třináctidílný anime seriál (tento formát zbožňuji ^_^), ale – jak jste již zřejmě poznali z úvodu – ne jen tak ledajaký. Stěží ho zařadíte do žánrové škatulky. Není to sci-fi a není to ani fantasy tak, jak je známe. Že by snad symbolická fikce s útržky psychologického dramatu? Každopádně je průměrnému anime na hony vzdálen...
Seriál je založen na doujinshi ABe yoshitoshiho, který vdechl osobitý výtvarný výraz kultovní, mozkodlabající cyberpunkové záležitosti jménem Serial Experiments Lain a částečně i velmi zánovnímu SF Texhnolyze, taktéž velmi podivnému. Byl autorem manga předlohy pro melancholicky laděný seriál NieA_7, jenž je takříkajíc přímo ze života a nezanedbatelnou roli v něm hrají ufoni ^_^. Uvážíme-li tedy, na jakých projektech se ABe podílel, tak se skutečně nemůžeme podivovat nad tím, že v případě Haibane Renmei, kde mohl naplno uplatnit svoji kreativitu, se opět jedná o atypické anime. Naštěstí pro nás, diváky-labužníky.Ještě pár slovíček o tom, kterým směrem si to děj řítí… Eh, řítí. Spíše pozvolna a (možná až příliš...) poklidně vykračuje, aby v poslední třetině seriálu mohl přidat do kroku a nakonec vyústit vynikajícím finále. Ano, toto dílo není žádnou hostinou pro milovníky a vyznavače explozivní, implozivní či jakékoli jiné akce. Kurýrování nemocné Rakky, případně pátraní po osobě ztracené kdesi hluboko v lese jim moc adrenalinu do krve asi nevyplaví. Děj samotného seriálu není alespoň v jeho první polovině příliš spojitý, neboť se v podstatě jedná o seznamování se s podivuhodným, trochu mystickým a zároveň přitažlivě prostým světem a životem Šedokřídlých. Teprve později se začnou zřetelněji rýsovat linky vedoucí k výraznému prohloubení (bohužel pouze) dvou postav z celé skupinky Šedokřídlých – Rakky a Reki. Charakter Reki, který je osvětlen i nějakými těmi flashbacky, získává mohutně na působivosti a ke konci nabude trochu paradoxně hloubky větší než sama ústřední dívčina, Rakka.
Haibane Renmei patří mezi hrstku děl, která nesdělují již tak dost zhýčkanému divákovi vše naplno. To patří k půvabu tohoto seriálu – doslovné vyřčení pravdy o magickém světě Šedokřídlých, ať už by byla jakákoli ^_^, by jen degradovalo jeho působivost; přesto jsem, já bláhový, toto vyřčení v průběhu celého seriálu podvědomě očekával ^_^. Milý divák je nucen trochu procvičit šedé buňky a sám si nakonec sesumírovat nějaký přijatelný výklad toho, co právě viděl, odhalit smysl dění. V tomto blahém konání je mu nápomocna (nebo snad překážkou?) silná symbolika, prostupující seriál. Vězte, že tato zdaleka nekončí u havranů, trademarku ABeho děl. Ale i bez chápání každého druhého předestřeného záběru či detailu v přeneseném významu si lze seriál užít – kvůli velmi poetické, poklidné a nenapodobitelné atmosféře, jež vyzařuje z veškerého dění v malém, imaginativním světě Šedokřídlých, kvůli psychologické drobnokresbě dvou ústředních postav.
Po výtvarné stránce dominují matné odstíny špinavých podzimních barev, které jsou zcela ve shodě s nijak překotným tempem děje a tajemným, ale přesto důvěrným nádechem seriálu. V designu postav se logicky drží při zemi – žádné extravagantní, křiklavě barevné účesy, ani bishouneni s trojúhelníkovitými bradami, ani obdařené bishoujo. Všechny postavy, vyvedené jednoduchou kresbou, prostě vypadají normálně (jako lidi s křídly a svatozáří ^_^), takřka domácky. Kvalita animace, ačkoli ta zjevně nebyla metou, za níž by se autoři zuřivě hnali, je dostačující.
Z hudebního doprovodu stojí za zmínku nádherný, čistě instrumentální OP i melancholický ED, již se zpěvem. Během seriálu si vaše uši často od hudby odpočinou, ale ty správné momenty jsou vždy nějakou melodií podbarveny – ať už se jedná o prostou, klidnou klavírní linku či dramatičtější skladbu se smyčci, případně cosi připomínající country.
Haibane Renmei je počin neobvyklý. Bizarní. Čarovný. A v neposlední řadě také krásný. Nemluvím zde ale o audiovizuálním pozlátku na povrchu, kterým se vyznačuje nejedno anime, ale zejména o tom, co je skryto uvnitř.
Hodnocení: 8.5/10